Sightings: epilog

Brooklynská formace Sightings se rozpadla už v roce 2013 po vydání alba Terribly Well a následném evropském turné. Stalo se tak po téměř patnácti letech hlučné existence a deseti studiových deskách. Konec byl na rozdíl od hudební praxe skupiny naprosto tichý: Mark Morgan (kytara, zpěv), Richard Hoffman (baskytara) a Jon Lockie (bicí) se rozešli, aniž tento nečekaný krok jakkoli oznámili či vysvětlili. Většina posluchačů se tak o rozpadu dozvěděla až nyní, když skupina zveřejnila svůj hudební epilog, letošní album Amusers and Puzzlers. Spíše než recenze je tedy namístě ohlédnutí.

Dobrá rocková kapela

Když v lednu roku 2002 vyšel na webu Perfect Sound Forever možná vůbec první rozhovor se Sightings, jeho autor ho ­uvedl vzpomínkou na koncert, jenž se odehrál v Brooklynu krátce po 11. září 2001: „Tři hudebníci se slezli v rohu mezi bednami, a když se lidé ze zvědavosti přiblížili, začali do toho třískat. Jak se na ně valila jedna vlna extrémního hluku za druhou, mnozí to nevydrželi a dali se na ústup. Několik statečných se vrátilo zpátky poté, co si strčili do uší provizorní ucpávky. Ale bylo to k ničemu – pořád to bylo příšerně nahlas. Jeden člověk si vytáhl ucpávku z uší a spatřil na ní krvavou skvrnu. Další divák se snažil zadržet zvracení – neúspěšně. Kytarista Alan Licht sledoval dění s kamenným výrazem ve tváři, aniž by dal najevo souhlas či opovržení. Byl jsem okamžitě uchvácen.“

Podobné formulace by teoreticky mohly dát vzniknout legendě. Teď, když už je po všem, můžeme konstatovat, že v případě Sightings k tomu rozhodně nedošlo; nikdy se nestali skupinou, jejíž pověst je založená na excesech a na kterou se chodí jako na nějakou extrémní atrakci. Místo toho si vybudovali mnohem obyčejnější, ale také mnohonásobně stálejší renomé: byli pros­tě dobrou rockovou kapelou. Zní to trochu hloupě, ale je to asi to nejpřesnější stručné zhodnocení jejich dráhy. Ač byli někdy nálepkováni jako noise či noise rock, oni sami svou hudbu považovali ­jednoduše za rock. Šlo o rock hlučný, deformovaný, rozkladný a vychýlený na nejzazší mez, ale zpravidla ne za ni, takže nikdy nepřestal být rockem. Řeší­li se pozice Sightings v současné nemainstreamové hudbě, často se hovoří o rozkročení mezi rockem a noisem. Rozkročenost ovšem předpokládá propast, která je překlenutá, ale nemizí – pořád je přítomná. V tvorbě Sightings přitom žádná mezera ani rozpor nejsou patrné: přísná organizovanost jde ruku v ruce s destrukcí a ostré zvraty a předěly nijak neruší punkovou přímočarost.

Nezaměnitelný rukopis

Další určující charakteristika souvisí s první – dobrá rocková kapela je totiž prakticky totéž co dobrá koncertní kapela. Že ­Sightings jsou strhující naživo, bylo něco, na co se promotéři jejich koncertů mohli spolehnout. A platilo to i pro publikum. V době, kdy se to v amerických i evropských klubech hemžilo jednočlennými lo­fi projekty, jejichž „karaoke“ vystoupení byla třeba i působivá, ale zpravidla jen do té doby, než se uvolnilo napájení od sampleru nebo než se „zbláznil“ bicí automat, mohli mít návštěvníci koncertů Sightings téměř jistotu, že je čeká opravdová událost. Tím si získali na nezávislé scéně značný ohlas, ale nikdy se neproslavili jako někteří jejich souputníci, například Wolf Eyes nebo Black Dice. To jim na jedné straně mohlo ztěžovat život i tvorbu v praktických ohledech, třeba při plánování a financování turné i desek, na druhé straně díky tomu zůstali kapelou, jejíž koncert si mohli dovolit uspořádat i DIY promotéři, a tak i evropské publikum, včetně pražského, mohlo zakusit jejich vystoupení v prostředí, které jim bylo nejvlastnější – v menších klubech.

Album Amusers and Puzzlers není ani posmrtným výdechem skupiny, ani ho nelze chápat jako naději, že konec možná není definitivní. Ve skutečnosti bylo nahráno už v roce 2013 společně s Terribly Well. Ani tento přístup není v kontextu produkce Sightings novinkou. Podobně během jedné nahrávací session vznikly desky City of Straw (2010) a Future Accidents (2011). Na šestiskladbové kolekci najdeme – snad jen s výjimkou pomalé šestnáctiminutové skladby Syllabus of Errors, postavené na zlověstných hlubokých dronech – přesně ty postupy a zvuk, díky nimž jsou Sightings snadno identifikovatelní a které je bezpečně odlišují od jakékoli jiné skupiny. Nezaměnitelně zkreslený zvuk kytary, polyrytmické figury basy a bicích, roztřesený, místy přidušený řev a napětí mezi harmonií a disharmonií, prokomponovaností a primitivismem, disciplínou a neurotickými výbuchy – to vše dohromady vytváří osobitý rukopis, který si nelze splést.

Sightings v polovině nultých let 21. století, tedy v době, kdy stoupal zájem o ­noise a někteří jeho představitelé se dostávali do širšího povědomí, možná mohli zdánlivě znít jako představitelé aktuálního hudebního trendu. V této pozici se ovšem ocitli spíše shodou okolností. Od počátku šli vlastní cestou, která vedla v blízkosti zvukových experimentů a zároveň neztratila kontakt s rockovou tradicí. Jejich hudba ve své podstatě nebyla nikdy aktuální, ale ani anachronická. Vždy zůstávala v nejlepším slova smys­lu atemporální.