Katarzyna Przezwańska (nar. 1984 ve Varšavě) podle vlastních slov „nevnímá modernismus jako estetický fetišismus a pitoreskní ruinu, pozůstatek nepovedené utopie“, ale naopak odkazuje k modernismu „v jeho heroickém období, naplněném optimismem, nadějí a slunnými barvami“. Návrh pomníku z letošního roku pracuje s kamenem, respektive skálou, jakožto symbolem předtechnologického věku. Povrch kamene je jakousi antiformou a v tom smyslu kontrastuje s upravenými tvary, jimiž jsme v současné době na každém kroku obklopeni. Ulička, která vede mezi kusy skály, může být považována za metaforu civilizace: hladké a rovné stěny připomínají, že teprve lidská práce proměňuje hrubou skálu ve vyleštěný kámen, vyjevuje strukturu materiálu, ale také cosi ubírá a ničí. Současně uličku-civilizaci vnímáme jen díky fragmentům skály-přírody. Práce Katarzyny Przezwańské je stejnou měrou ironická i patetická. Opět se ukazuje, že i nejmladší umělci jsou vábeni minulostí, a přestože k ní možná mají rozporuplný vztah, stále jsou fascinováni velkými emocemi a zejména pocitem naděje, jež v ní byly přítomny.
Michal Novotný