Hlavní město Moravskoslezského kraje opět čeká bienále soudobé vážné hudby. Za účasti Ostravské bandy, Janáčkovy filharmonie a mnoha dalších českých i zahraničních interpretů tu v poslední třetině srpna proběhne festival Ostravské dny.
Ve dnech 21. až 29. srpna se v Ostravě uskuteční další ročník bienále Ostravské dny. Jde o festival nové a experimentální hudby, který je svým rozsahem jednoznačně nejvýznamnější událostí svého druhu v Česku: zahrnuje koncerty, performance, operní představení i workshopy s lektory z řad významných osobností současné scény. Dramaturgický plán se v prvé řadě snaží představit nejaktuálnější díla současných autorů. Vedle toho je ale také možné vyslechnout některé dnes již takzvaně klasické skladby poválečné avantgardy, která v návaznosti na avantgardu meziválečnou představuje počátek toho, co je běžně označováno pojmem nová hudba. V poválečné avantgardě lze také nalézt na dlouhou dobu poslední kompoziční metody využívané větším počtem stejně orientovaných skladatelů. Pozdější vývoj od přelomu padesátých a šedesátých let už přinesl pro postmodernu typickou individualizaci skladatelské práce. Ta se dnes liší mnohdy nejen od autora k autorovi, ale i od skladby ke skladbě. Přesto jsou si výsledky paradoxně často velmi podobné.
Panuje pluralita
Stejně jako ve většině oblastí umění ani ve světě současné vážné hudby neexistuje žádný jednotný styl a s ním související metoda komponování, která by byla v jakémkoli smyslu závazná. Poválečná avantgarda je dávnou historií a její metody, kladoucí důraz na algoritmickou povahu kompozice, jsou obvykle považovány za zkostnatělý přežitek. Jako historická je vnímána i hudba velkých solitérů druhé poloviny 20. století typu Johna Cage či Janise Xenakise. Otázka, co delegovat do role nástroje výběru výšek a délek tónů, tedy na jakém základě postavit metodu, byla přehodnocována z různých stran. Zájem skladatelů se soustředil například na nahodilé či nelineární procesy, později na teorii informace nebo jiné koncepty schopné poskytnout organizační strukturu. Paralelně s tím někteří skladatelé ustupovali z modernistických pozic a přestávali vyznávat novost, chápanou v historické souvislosti s avantgardou jako „autoritu nevyhnutelného“. Nabízeli pak „jen“ recyklaci nebo stylové fúze.
V pestré směsici různých proudů se až na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let objevila hudební kompozice založená na proměnlivých vlastnostech průběhu zvukové události – spektrální hudba. Každý zvuk nebo tón, pokud není laboratorně izolován, se skládá z množství dalších zvuků a doprovodných tónů. Analýzou takových zvukových událostí je možné získat tóny různých výšek a délek a dále je komponovat. Spektralismus byl ještě donedávna velmi vlivnou estetikou a je možné ho chápat jako zatím poslední modernistický výdobytek světa vážné hudby. Žádný novější a současně takto komplexní skladebný systém neexistuje. V souladu s povahou postmoderní doby panuje pluralita a dobře i špatně snášená kompoziční libovůle.
Pestré menu Ostravské bandy
Poučení návštěvníci Ostravských dnů si konkrétní koncert nebo jinou část programu jistě vyberou sami. Těm, kteří si kromě zážitku chtějí odnést i více či méně detailní představu o povaze soudobé vážné hudby, lze doporučit v prvé řadě koncerty instrumentální hudby. S festivalem je spojena existence ansámblu Ostravská banda v čele s Petrem Kotíkem, který bude vystupovat hned několikrát. Bude například premiérovat skladbu Humayun (2015) Timothyho Page, jenž se profiluje jako autor fúzí všech možných žánrů, včetně rocku či jazzu. Jinou, podstatně střídmější podobu postmoderny lze očekávat od premiéry skladby DW 23… Loops for Dr. X (2014), vycházející z estetiky loopingu, od již renomovaného skladatele Bernharda Langa. Dále soubor zahraje třeba letos revidovanou kompozici Inner Life (původně 2014) od Carla Bettendorfa. S ohledem na autorovy předchozí práce se dá předpokládat, že se nějakým reprezentativním způsobem projeví jeho studium u jednoho z nejznámějších představitelů spektrální hudby Tristana Muraila.
Vybraní hráči Ostravské bandy společně s Janáčkovou filharmonií Ostrava provedou také skladbu Gruppen (1957) modernisty Karlheinze Stockhausena. Kompozice je určena pro tři současně hrající a v sále koncepčně umístěné orchestry se třemi dirigenty. Skladba patří mezi klasická díla poválečné avantgardy a specificky využívá metody seriální hudby, založené na odvozování různých podob série výšek či délek tónů ze série výchozí. Kromě Gruppen ve stejný večer zazní také další klasické dílo, aleatorická skladba Atlas Eclipticalis (1961), jejímž autorem je klíčová postava poválečné avantgardy – John Cage. Kotíkův ansámbl tak publiku zprostředkuje většinu z výše uvedených tendencí a proudů nové hudby.
Autor je skladatel.