Neomezujeme se jen na byznys

Co je COOP a jaké jsou jeho dějiny?

COOP je mezinárodní značka, kterou přijalo spotřební družstevnictví, a to nejen naše, ale v celé Evropě. U nás se pod značkou COOP sjednotily bývalé Jednoty a Konzumy zhruba před deseti lety. Dlouhá historie spotřebního družstevnictví byla přerušena válkou a poté obdobím socialismu. Družstevnictví bylo tehdy trnem v oku zejména proto, že reprezentovalo jiný druh vlastnictví, než je to státní. Byly zestátněny velkoobchody, potravinářská výroba a větší prodejny ve městech, což velmi ublížilo našemu postavení na českém trhu. Po revoluci, v roce 1992, vyšel takzvaný transformační zákon, který měl narovnat poměry a křivdy. Stalo se však to, že družstevnictví bylo transformováno jako celek, tedy všechny typy dohromady, a mnozí lidé spojovali naše působení s družstvy zemědělskými. Vznikl tak dojem, že spotřební družstva byla stvořena socialismem, a to podobně násilným způsobem jako ta zemědělská. Byl to nešťastný začátek naší renesance. Družstevnictví však bylo zahrnuto do obchodního zákoníku a začalo se stabilizovat. Změnila se členská základna, přibyli ti, kteří se sami chtěli v tomto druhu podnikání angažovat. Dnes sdružujeme 48 družstev a celkově máme v Česku asi 2 800 prodejen. Souhrn tržeb řadí skupinu COOP na šesté místo mezi maloobchodními prodejci v Česku a máme obrat zhruba 27 miliard. Zaměstnáváme přes patnáct tisíc lidí a máme více než 250 tisíc členů. Soustředíme se na prodej potravin a zboží denní potřeby. Družstevnictví již ve svých počátcích podporovalo regio­­­nální a místní sektor, snažilo se pomoci českým výrobcům, a to zůstalo základním principem dodnes.

V jednom textu jste napsal, že „na počátku třetího tisíciletí nás čeká proces renesance družstevnictví ve všech směrech“. Pozorujete dnes revitalizaci družstevnictví?

Po roce 2000 bylo v módě preferovat společnosti typu s.r.o. a družstevnictví se chápalo jako přežitá forma podnikání. Nyní se ale znovu oživuje, vzniká spousta družstev, zejména výrobních, která získávají velmi dobrý kredit. Kdysi jsem se ptal ministrů financí, zda jim družstevníci dluží za sociální a zdravotní pojištění a zda odvádějí daně. Podobné problémy se totiž vážou především ke společnostem s ručením omezeným, které se ne vždy chovají na trhu způsobně. Družstva mají pro partnery tu výhodu, že ručí celým svým majetkem. Renesance družstev se projevila i v ekonomii. Partneři družstev si začali uvědomovat, že jde o formu podnikání budoucnosti, navíc s tradicí velmi silného sociálního podtextu. Je to styl podnikání, které se ne­­­omezuje jen na byznys, bylo stvořeno pro členy a jim také slouží.

Papež František označil družstevnictví za rozhodující prvek světové ekonomiky budoucnosti. Evropský parlament vyhodnotil, že právě družstva byla nejodolnější vůči krizi, a mluví o nich jako o východisku…

Když se podíváte na evropské hospodářství, zjistíte, že družstevnictví je třetí nejsilnější sektor v Evropě. To je dáno především filosofií tohoto druhu podnikání, které neslouží prioritně ke zbohatnutí, ale k tomu, aby se peníze vracely do oběhu. My jsme stabilizovali družstva mimo jiné i tím, že nabízíme mimo vlastní obchodní činnost další služby. Přebíráme pošty tam, kde krachují, provozujeme mobilního operátora, prodáváme základní medikamenty a podobně. Stát neinvestuje do obchodní obslužnosti a mnoho malých obchůdků na vesnicích má ekonomické problémy.

Ale proč je má? Není to kvůli konkurenci ze strany řetězců?

Jednak je to konkurencí řetězců, ale také tím, že ekonomika je velmi tvrdá. Udržet se v jednomístné prodejně, která má zisk padesát tisíc ročně, je velmi problematické. COOP se snaží uchovat malé prodejny tím, že vydělává na těch větších, a drží tak nad vodou i ty nejmenší. A tam, kde to nejde, jednáme s obcemi, abychom se podělili o náklady.

U pěti nadnárodních řetězců se u nás prodá sedmdesát procent potravin. Nejste poněkud marginalizováni?

Před deseti lety jsem se bavil s ředitelem jedné mlékárny a divil jsem se, proč dodává řetězcům za zvýhodněné ceny, a nám ne. Odpověděl, že hypermarkety ho jednou budou živit, kdežto družstva jako COOP zaniknou. Po deseti letech mi ale dává za pravdu, neboť supermarkety tlačí na dodavatele a pan ředitel dnes propaguje regulace. Vždy těmto podnikatelům říkám: Vy jste jim dávali první závozy zdarma, nabízeli nejlepší ceny, a dnes na ně nadáváte. Jak jste si je vychovali, takové je máte.

V západní Evropě i v USA se dnes vede diskuse o roli supermarketů ve společnosti, protože negativně ovlivňují dodavatele, zaměstnance a životní prostředí. Ve Velké Británii vznikl jakýsi ombudsmanský úřad pouze pro řešení problémů mezi dodavateli a řetězci. Je to možnost i pro nás?

Říká se, že u řetězců je velký odliv financí do zahraničí, já si ale myslím, že je to těžko prokazatelné. Centrály mají jinde, ale podnikají tady, a tady také odvádějí daně. Samozřejmě, že mateřská firma nakupuje centrálně pro celou Evropu tam, kde je to nejvýhodnější, což bývá mimo Českou republiku. Dnes slyšíte mnoho negativního o řetězcích a já sám je už z konkurenčních důvodů příliš v lásce nemám. Uvědomuji si ale, že vytvořily tak silné konkurenční prostředí, že drží inflaci a ceny, což je ve prospěch státu i zákazníků. Kdyby tady nebyly, budou ceny potravin daleko vyšší. Řetězce byly například obviňovány, že likvidují zdejší chovy prasat tím, že nakupují maso v zahraničí. Když se ale podíváte, kdo nejvíc dováží maso, zjistíte, že jsou to výrobci a zpracovatelé.

Není to ale způsobeno tlakem řetězců? Producenti dovážejí levné suroviny, protože potřebují jít pod cenu…

Cenová válka je hrozná, ale když se mluví o dovozech, tak se vždy ptám, proč jsme vstupovali do Evropské unie. To je bezcelní zóna, a nemělo by se tedy správně mluvit o dovozech, protože je v podstatě jedno, zda maso pochází z Berlína, Varšavy nebo z Prahy. Neříkejme, že zánik chovu dobytka způsobili jen obchodníci. Zavinila to ekonomika, a zemědělci se zkrátka jen chovají ekonomicky. Když je nevýhodné chovat prasata, protože na to nejsou dotace, zaseje se řepka a prodá se Agrofertu. Na druhé straně však platí, že obchodník by se měl snažit prodávat co nejvíce českých výrobků, neboť tím chráníme sami sebe a držíme nad vodou zaměstnanost . Český zákazník se navíc dívá nejprve na cenu, potom trochu na kvalitu a je mu jedno, odkud zboží pochází. V Rakousku průměrný zákazník pokud možno nekupuje nic, co není rakouské. A na tomto principu staví svůj marketing COOP. Jsme největší prodejci českých potravin u nás, jde o zhruba pětasedmdesát procent z celkového obratu a náš zákazník si může být jistý, že vždy najde ten český produkt, který hledá.

Měl by podle vás stát regulovat činnost řetězců?

Ještě před osmi roky jsem propagoval cestu etického kodexu, který by podepsaly řetězce i dodavatelé. Od té doby jsem trochu vystřízlivěl, ale stále jsem přesvědčen o tom, že obchod je taková krásná hra, kterou hraje obchodník s dodavatelem. Dobrý obchodník se s dobrým dodavatelem vždy dohodne a nepotřebují k tomu režiséra. Tuto úlohu se dnes snaží vzít na sebe stát prostřednictvím legislativy. Já ale před zákonem upřednostňuji zlepšení komunikace a hledání dohody.

Řetězce po výtkách národních států a Evropské unie vždy tvrdily, že se samy zregulují, že stát nemusí zasahovat. Ale pokračují dál v zajetých kolejích. Není tedy načase, aby se do hry vložil režisér?

Kdysi jsem jednal s poslancem Ladislavem Skopalem a dohodli jsme se, že pokud všechny řetězce podepíšou etický kodex, on ustoupí od připravovaného zákona o významné tržní síle, který byl podle mého nesmyslný. Všechny řetězce to ale nechtěly podepsat. Tak jsem musel po osmi letech přiznat, že nějaká regulace je potřeba. Počkejme, s čím přijde Evropská unie, která s tím už má zkušenosti a nějaké regulace připravuje.

Dokázal byste navrhnout alternativu?

Jednou z cest je nastavení mediačních regulí. Když se objeví případ, který je potřeba řešit, sejde se na základě stížnosti mediační skupina a může mít i prostředníka, třeba hospodářskou komoru nebo významné osobnosti, které problém posoudí a určí, kde je pravda. Pak už by se problém neměl objevit, neboť rozhodnutí by bylo závazné i pro všechny ostatní a jeho nedodržení by se trestalo. Mediační skupina ale může fungovat pouze v případě, že do ní vstoupí co nejvíce dodavatelů a obchodníků.

Má COOP ambice vydělit se z řady jiných řetězců?

Dnes jsme tak daleko, že uzavíráme s dodavateli i barterové obchody. Odkupujeme zboží a vyplácíme poukázky na nákup v našich prodejnách pro zaměstnance producenta. Důležité je, že nákupy realizujeme z velké části u regionálních dodavatelů. Budujeme tak lepší soudržnost a ekonomické vztahy uvnitř regionu, což je ku prospěchu všech podnikatelů, nejen obchodníků.