V popovém cirkusu Miley Cyrus se stírá hranice mezi šoubyznysem a pornografií. Jako by šlo jen o to využít všechno, co prodává. Nové album věnované „mrtvým mazlíčkům“ však ukazuje, že mladá skandalistka dokáže své provokace spojit s určitou originalitou. To je dobrá zpráva pro pop a koneckonců i pro porno.
Popová superhvězda s pověstí rebelky Miley Cyrus pod svým jménem vydala první album už v roce 2007, kdy ji publikum znalo hlavně jako představitelku teenagerovské hrdinky Hannah Montany. Její nová kariéra však doopravdy začala až před dvěma lety při výročním ceremoniálu stanice MTV, když při svém vystoupení s vyplazeným jazykem předváděla masturbaci a nepříliš povedený twerking.
Letos už večerem, na němž se udělují ceny za nejlepší hudební videoklipy a který každoročně sledují miliony lidí po celém světě, sama provázela a celá estráda byla ještě šílenější než dříve. Rapper Kanye West zde oznámil svou kandidaturu na prezidenta v roce 2020, ale hlavní slovo měla samozřejmě Cyrus. Komentovala své snímky na Instagramu a následně si nafotila selfie s hloučkem, v němž se mimo jiné objevil duhový jednorožec, šmoulí rodinka nebo Frankenstein. Dále se dvaadvacetiletá multimilionářka v živém přenosu pohádala se svou konkurentkou, nejbohatší rapperkou světa Nicki Minaj. Ta převzala cenu za videoklip k tracku Anaconda, jímž loni vrátila twerk afroamerickým ženám, od nichž si ho Cyrus vypůjčila. Během přestávky pak běžel na plátně krátký klip zachycující, jak se mladá provokatérka v zákulisí setkává se Snoop Doggem, společně si dávají „zelené“ koláčky, načež se letargický rapper a zapálený propagátor marihuany rázem mění v jejího mazlíčka – ochočené prasátko.
Posléze Cyrus pózovala před cvakajícími blesky fotografů téměř nahá. Měla na sobě jenom třpytivou roušku a prsa jí zakrývaly stříbrné kšandy. Bradavku nakonec v jednom zákulisním záběru stejně ukázala – nikoho to ale nepohoršilo, pouze tak připomněla jeden starší skandál. Jenže od doby, kdy Janet Jacksonová odkryla při vystoupení ňadro, se vnímání nahoty v popkulturním mainstreamu opět trochu proměnilo. V současnosti hranice přípustného posouvá právě Cyrus.
Pornifikace
Žijeme v době, kdy se sféry veřejného a soukromého hroutí do sebe. Dlouhodobý proces, dnes ještě urychlený sociálními sítěmi, odstartovalo zbožštění celebrit v první polovině minulého století a jejich symbióza s bulvárem poté, co se v poválečné Itálii zrodil fenomén paparazzi. Ještě v roce 1946 pronesl papež Pius XII. projev, kde zdůrazňoval, že žena má být podřízená mužům. V padesátých letech už se po ulicích Říma promenádovaly hollywoodské herečky ve vyzývavých šatech a jejich soukromí, odkrývané novináři a fotografy, začalo živit bulvár. „Skandálem století“ se stala aférka Elizabeth Taylorové a Richarda Burtona při natáčení velkorozpočtového blockbusteru Kleopatra. Snímky, na nichž se jeden k druhému naklání pro polibek, zatímco se sluní na lodi, pobouřily společnost. Ostatně jenom o dva roky dříve, v roce 1960, stálo vedení nakladatelství Penguin Books před soudem kvůli vydání necenzurované verze Lawrenceova románu Milenec Lady Chatterleyové (1928, česky 1930).
V současnosti, kdy se mluví o pornifikaci populární kultury (a vychází seriózní akademický sborník Porn Studies), je pornografie natolik všední, že začíná nudit – servery ji nabízejí zadarmo, statistiky těch největších webů mluví o miliardách zhlédnutí a zřetelně pornografické prvky můžeme nalézt i v televizní zábavě, filmech, o sociálních sítích ani nemluvě. V pop music se sexuálními provokacemi v osmdesátých letech proslavila Madonna, později třeba Kylie Minogue, v novém tisíciletí pak Britney Spears a dnes v první řadě právě Miley Cyrus, jejíž vizuální prezentace z ikonografie porna čerpá ještě otevřeněji.
Sex prodává
Nahá blondýnka s rudě nalíčenými rty, oděná jenom v pracovních botách, sedí na demoliční kouli uprostřed sutin. V dalších záběrech pak naznačuje orální sex s kladivem a do toho odzpívává refrén „Like a Wrecking Ball“. Tak se dá ve zkratce popsat videoklip k předloňskému hitu Miley Cyrus. Na internetu měl premiéru jenom pár týdnů po jejím šokujícím vystoupení na slavnostním večeru MTV. Strategie vyšla. Diváci se začali ptát, kdo je ta sprostá holka. Ke kontroverzi jí pomohl fotograf Terry Richardson, známý vyzývavými ateliérovými fotkami a několikrát obviněný ze sexuálního obtěžování modelek. Cyrus chtěla odhodit image dětské hvězdy z disneyovského televizního seriálu o dívce, která přes svou kariéru zpěvačky zůstává vzornou školačkou, a podařilo se jí to na výbornou. Následovaly nihilistické hitovky jako We Can’t Stop, pojednávající o nekonečném drogovém mejdanu, když rodiče odjedou na dovolenou.
K cestě na vrchol jí však pomohla především stylizace přejatá z porna. Ostatně tvůrci pornografie to sami reflektují. Na příslušných serverech lze dohledat parodické klipy, v nichž pornoherečky stylizované do Miley Cyrus provádějí to, co jejich předloha jenom naznačuje.
Pravidla „sex prodává“ se před třemi dekádami držela již zmíněná Madonna. Nahota pro ni byla vyjádřením emancipace, a zpěvačka se tak stala pro mnohé vzorem, byť o jejím vlivu vedla feministická kritika dlouhé diskuse. Podporu boji za práva LGBT komunity jí však nelze upřít. Podobně Cyrus dnes stojí za nadací The Happy Hippie Foundation, podporující LGBT mládež nebo teenagery, kteří skončili na ulici. V nedávném rozhovoru pro magazín Paper kritizovala Cyrus sexismus a zažité genderové škatulky: „Netrvám na kategoriích holka a kluk a nevyžaduji je ani od svého partnera nebo partnerky.“ Text doprovázela série pestrobarevných fotografií, pro které se Cyrus svlékla (stejně jako Madonna v osmdesátých letech pro Playboy). Na jedné z nich je současná superhvězda zapatlaná od bláta a objímá prasátko, svého oblíbeného mazlíčka.
Nejprve znásilnění
Nejnovější nahrávka, kterou Cyrus na konci letošního srpna poskytla zdarma ke stažení, se jmenuje Miley Cyrus & Her Dead Petz, tedy Miley Cyrus a její mrtví mazlíčci. Podle vlastních slov zpěvačku inspirovala smrt jejího milovaného psa Floyda, kterého minulý rok roztrhali kojoti. Dozvěděla se to údajně uprostřed osmiměsíčního turné ke své předchozí, nepříliš povedené, ovšem komerčně úspěšné desce Bangerz (2013), pod niž se podepsaly desítky autorů. Nové album je střídmější, Cyrus stáhla rozpočet z jednoho milionu dolarů na padesát tisíc a na nahrávce se podílela necelá desítka lidí v čele s dřívějším spolupracovníkem, atlantským hiphopovým producentem známým jako Mike WiLL Made It, a veteránem psychedelické scény Waynem Coynem ze skupiny Flaming Lips. Právě do něj se podle Cyrus převtělila energie, kterou jí dříve dodával její pes.
Trapové beaty tentokrát ustoupily kosmickým kytarám, slyšet je také osmdesátkový pop a dokonce Beatles – ostatně Cyrus nazpívala vokál ke coververzi jejich písně Lucy in the Sky with Diamonds od Flaming Lips. I když ale na své nové nahrávce vzlyká nad mrtvým psem a pošlými rybičkami, obvyklá témata jako sex, drogy a marihuana zůstávají. Ostatně první slova úvodní skladby zní: „Kouřím trávu.“ Podobně vzdorovitě Cyrus zareagovala na námitky manažerů z vydavatelství RCA, kterým se deska zdála moc dlouhá. Natruc přidala ještě jeden track, na němž už si jenom pobrukuje, a prodloužila tak stopáž na nesmyslných 92 minut. „Můžu si dělat hudbu, jakou chci,“ komentuje to v rozhovoru pro New York Times. Album nakonec vydala bez pomoci svého labelu. Vstupuje hvězda, působící dosud spíše jako loutka v rukou manažerů mediálních společností, do další fáze své kariéry?
„Nedovol, aby z tebe hudební průmysl udělal prostitutku,“ radila jí před lety v otevřeném dopise tradičně moralistická Sineád O’Connor. Přidrzlá Miley Cyrus se mohla jenom smát. Vždyť znásilněním, které vykonala sama na sobě, její kariéra začala. Zábavní průmysl tím někdejší dětská hvězda, která před kamerou zažila i první menstruaci, svým způsobem odzbrojila – nyní se popkulturou projíždí nahá, jako to prý dělala v dětství, když vyrážela z rodinné farmy v Nashvillu na pravidelné vyjížďky na kole. Cyrus šokovala tím, do jaké míry využila pornifikace současné popkultury. Teď si svým způsobem může dělat, co chce. O své nové desce říká: „Neměla to být rebelie, ale spíš dárek.“ Především pro ni samotnou.
Autor je hudební publicista.