Hongkongský spisovatel Ťin Jung je autorem tradičních dobrodružných próz wu-sia, spojujících hrdinství s bojovými uměními a mytologickými příběhy. Ukázka pochází z knihy Velké pozdvižení v Zakázaném paláci.
Schovaní za skalkou slyšeli Kuo Ťing a jeho milá Chuang Žung, jak Wanjen Chunglie, šestý princ severní džurčenské říše Ťin, přikazuje svým lidem, aby vnikli do jeskyně a získali pro něj vzácnou Knihu Wumu generála Jüe Feje. Oba věděli, že pokud se mu kniha dostane do rukou, využije strategických taktik v ní popsaných k vojenskému tažení na jih, aby dobyl území sungské říše, a to se rozhodně nesmělo stát. Bylo jasné, že když je tu Oujang Feng, nemají šanci nepřítele přemoci, ale copak mohli jen tak nečinně přihlížet, jak se celé podnebesí řítí do záhuby? Chuang Žung napadlo, že by je mohli lstí odlákat pryč, ale Kuo Ťing viděl, že už není času nazbyt, už nesmí váhat ani chvilku. Popadl Chuang Žung za ruku, opatrně vyklouzli z úkrytu za skalkou a schovali se za valící se proud vodopádu. Tam vyčkají vhodné chvíle a pokusí se Oujang Fenga zaskočit nepřipraveného. Padající voda hlasitě hučela a nikdo si jich zatím nevšiml.
Oba měli radost, že se jim před chvílí podařilo zahnat Ša Tchungtchienovu družinu. Netušili, že kapitola o odlehčení svalů a lámání kostí z Pravého písma bude mít tak zázračný účinek. Chuang Žung se hned výrazně zlepšila síla tajné bojové techniky Žebráckého klanu „hůl na psa“, její magická moc nabyla tisíce podob. Obávaní bojovníci Ša Tchungtchien i Lingč’ Šangžen měli co dělat, aby se udrželi na nohou, a když už byli se silami v koncích, objevil se Kuo Ťing a počastoval je svými pěstmi. Museli se chtě nechtě stáhnout.
Oba ale také věděli, že když teď porazili Dračího ďábla od ďábelské brány Ša Tchungtchiena, zastoupí jim cestu Oujang Feng, jeden z Pěti mocných, a proti tomu nemají nejmenší naději.
„Vyrazíme s křikem ven, seběhne se palácová stráž a oni nebudou moci užít svou sílu,“ navrhla Chuang Žung.
„Dobrý nápad, běž ale sama, já ti budu krýt záda,“ souhlasil Kuo Ťing.
„Ne že se pustíš s tím starým jedovatcem do křížku,“ strachovala se Chuang Žung.
„Neboj a běž už.“
Zrovna ve chvíli, kdy se Chuang Žung chystala vyrazit ven, uslyšeli podivný hrdelní skřek a ucítili, jak se na ně skrz vodopád valí obrovská síla, už k nim pronikla vodním proudem. Kdo by se jí odvážil postavit? Tak tak stihli uskočit každý na jinou stranu, když vtom to zahřmělo, zem se otřásla a vodopád se pod nečekaným zásahem Oujang Fengova ropušího úderu rozlétl. Síla úderu se opřela do železných vrat a voda se rozstříkla na všechny strany.
Chuang Žung sice před útokem odskočila, ale zátylek přece jen zasáhla síla ropušího úderu. Zalapala po dechu a před očima se jí zatmělo, ale hned se sebrala a prudce vyrazila vpřed: „Atentátník! Chyťte atentátníka!“
Její křik vyburcoval stráže hlídkující kolem Smaragdové síně. Zaslechla, jak si předávají rozkazy. Vyskočila na střechu, začala z ní vytrhávat pálené tašky a jednu po druhé je metala kolem sebe. Tisíciruký řezník Pcheng Lienchu zařval: „Sejměte tu bosorku, ostatní počká.“ A vyrazil pronásledovat Chuang Žung technikou lehkého těla. Ženšenový podivín Liang C’weng se rychle blížil zleva.
Šestého prince nechával okolní rozruch klidným. Obrátil se k Jang Kchangovi: „Běž s Oujangem do jeskyně a zmocněte se Knihy Wumu.“ V tu chvíli už byl Oujang Feng za vodním závěsem. Přidřepl si, opět se ozval onen hrdelní skřek a on vyslal další prudkou vlnu ropuší síly. Druhý úder už železná vrata do jeskyně nevydržela a rozlétla se.
Když překračoval práh jeskyně, zahlédl, jak se kolem něho mihl něčí stín. To už cítil blížící se pěst, tohle byl jistě jeden z nebezpečných úderů „nebeských draků“. Oujang Feng v přítmí soumraku nemohl vidět, kdo se to tam objevil, podle způsobu boje však poznal, že to musí být Kuo Ťing. Text Pravého písma devíti jinových sil je skutečně zázračný, pomyslel si Oujang Feng, a já mu pořád nemůžu přijít na kloub, z deseti vět jsou stěží dvě srozumitelné, dnes se mu ale dostanu na kobylku, zajmu Kuo Ťinga a přinutím ho, aby mi text vyložil. Vyhnul se Kuo Ťingově pěsti a napřáhl paži po jeho zátylku.
Kuo Ťing nemyslel na nic jiného, než že stůj co stůj musí nepříteli zabránit ve vstupu do jeskyně. Když ochrání vstup alespoň na chvilku, než se sem dostane palácová stráž, tihle zloduchové nakonec neuniknou, byť mistrně ovládají bojová umění. Když viděl, že Oujang Feng nepoužil žádný ze smrtících úderů, ale pokouší se ho lapit, překvapilo ho to. Máchl levou rukou, pravou odrazil útok úderem prázdného jasu, který sice neměl sílu osmnácti pěstí podmanění draka, ale jeho pěst letěla nečekaně rychle – tohle byl úder mistra. „Výborně!“ zvolal Oujang Feng. Svěsil ramena a zamířil na Kuo Ťingovu pravou paži, jeho ráně však chyběla prudkost blesku rodícího se z větru.
Tehdy na Opuštěném ostrově cvičil Oujang Feng celou dobu podle textu Pravého písma, který mu Kuo Ťing sepsal, ale čím usilovněji cvičil, tím víc mu bylo jasné, že něco není v pořádku. Neměl tušení, že mu Kuo Ťing napsal text změněný, v přeházeném pořadí znaků, aby nebylo zřejmé, o čem se v něm mluví. Nade vši pochybnost šlo o text hluboké moudrosti, který není snadné pochopit. Později na lodi zaslechl Kuo Ťingova učitele a představeného Žebrácké sekty, mocného Sedmého vévodu Chunga, jak odříkává text Písma. Dovtípil se, že to bude asi nejdůležitější součást cvičení a způsob, jak zázračný text plně pochopit. Pokaždé, když se později s Kuo Ťingem znovu setkal, poznal, že jeho síla stále roste a bojové umění se tříbí, což v něm vyvolávalo údiv i radost. Údiv nad tím, že ten hoch opět tak rychle pokročil, patrně díky technikám popsaným v Pravém písmu, což je nebezpečné. A radost nad tím, že se mu Pravé písmo Žebrácké sekty podařilo získat do svých rukou a ve spojení s jeho dříve nabytou bojovou mocí je na cestě stát se neporazitelným. Když spolu tehdy zápasili na lodi, měl proti sobě protivníky dva, dnes má ale bezpečnou převahu, není kam spěchat, může si s ním pohrát. Byl přesvědčený o tom, že s pomocí síly, kterou nabyl z Pravého písma, odrazí jedinou svou ranou všechny útoky. Na Knize Wumu mu nijak zvlášť nezáleželo, co na tom, jestli ji získá. Jediné, o co se zajímal, bylo učení obsažené v Pravém písmu.
To už se ze všech stran seběhly stráže od Smaragdové síně, ohně jejich lampionů ozářily prostor, jako by byl bílý den. Šestý princ Wanjen Chungliang sledoval Oujang Fenga s Jang Kchangem, jak zmizeli za vodopádem, ani jeden se však stále nevracel. S tolika palácovými vojáky kolem nic nezmůže, ještě štěstí, že všichni upírali své zraky na střechu, kde zápasila Chuang Žung se dvěma jeho muži, Pcheng Lienchuem a Liang C’wengem. Ti neměli ponětí, že za vodním závěsem se odehrává něco mnohem důležitějšího. Princ ale tušil, že za chvilku si stráže uvědomí, že tu něco nehraje, a tak nervózně přešlapoval na místě a nakonec tlumeně zavolal směrem k jeskyni: „Pospěšte si.“
„Buďte v klidu, princi, půjdu se za nimi podívat,“ řekl Lingč’ Šangžen, obloukem sevřel pravou ruku v pěst a vklouzl za vodopád. V tu chvíli proniklo světlo lampionových pochodní vodní záclonou a všichni spatřili Oujang Fenga v zápase s Kuo Ťingem na prahu jeskyně. Jang Kchang se několikrát pokusil proniknout dovnitř, ale copak se mohl dostat přes vířící pěsti bojujících mužů? Lingč’ Šangžen sledoval pár výměn úderů a zmocnila se ho netrpělivost. Jde jim o čas, situace je nanejvýš kritická, a tenhle Oujang Feng si tu s Kuo Ťingem ležérně cvičí bojové umění, jako by se nechumelilo, ten zpropadený ničema.
„Vydržte, pane Oujangu, jdu vám na pomoc!“ zavolal.
„Drž se ode mě co nejdál,“ zavrčel Oujang Feng.
Z čínského originálu Še-tiao jing-siung čuan (San-lien šu-tien, Peking 1999) vybrala a přeložila Zuzana Li.
Ťin Jung (Jin Yong, nar. 1924) je literární pseudonym Dr. Luise Cha, hongkongského novelisty, vzdělance a novináře, čestného profesora mnoha prestižních univerzit a spoluzakladatele deníku Mingpao, který vychází od roku 1959. Je považován za nejlepšího autora románů žánru wusia, populárních příběhů o udatných hrdinech ovládajících bojová umění. Patnáct románů tohoto žánru napsal mezi lety 1955 a 1972, prodalo se jich přes sto milionů výtisků. Je považován za nejprodávanějšího žijícího čínského spisovatele.