Mučírny, drony, nakažlivý smích

Richard Nixon se zničehonic znovu probouzí v Bílém domě. Zdá se, že je opět prezidentem. Jen mu teď v posteli leží krásná černoška a jeho pravomoci se podezřele rozšířily. Na rozdíl od sedmdesátých let může kohokoliv beztrestně usmažit střelou z dronu řízeného z vlastní ložnice, špehovat celý národ nebo topit podezřelé z terorismu ve vaně. Tak začíná jeden z mnoha skečů v prvním dílu nového komiksu Bumf od Joea Sacca, který na konci loňského roku vydalo seattleské nakladatelství Fantagraphics.

Zadky, genitálie a drobné vtípky

Parodii tohoto typu bychom možná od Sacca nečekali. Ale kam má vaše tvorba směřovat, když jste jeden z neslavnějších komiksových kreslířů na světě a autor průkopnických komiksových reportáží jako Palestina (viz A2 č. 1/2008) či Bezpečná zóna Goražde (viz A2 č. 45/2007)? Zbývá jen cesta zpět k undergroundovým kořenům. Sacco tedy opustil pro něho typický žánr propracovaných svědectví z válečných zón a v průběhu několika let vytvořil sžíravou politickou satiru plnou skatologického humoru a výjevů, které by se nejlépe vyjímaly na přebalu punkové desky.

Bumf (slangový výraz pro toaletní papír či zbytečná lejstra) tvoří sled volně se prolínajících anekdot, které popisují nekonečný příběh zpupnosti a zhovadilého militarismu západních elit. Od nesmyslných jatek v zákopech první světové války ke kobercovým náletům na Drážďany, od napalmu ve Vietnamu k hrátkám se psy ve věznici Abú Ghrajb. Vše splývá v mlhavém historickém deliriu, piloti britských Lancasterů jsou rekrutováni pro řízení dronů nad Saigonem, do známého výjevu popravy na vietnamské ulici se vkrádá tvář vyděšeného německého vojáka a tajné věznice CIA jsou pro jistotu outsourceovány rovnou do jiné galaxie.

Sacco se rozhodl vylít si nashromážděný vztek a nechuť z posledních patnácti let války proti terorismu a jeho tužce neunikl žádný z notoricky známých karambolů této temné etapy dějin. Mimosoudní popravy a mučení, sledování NSA, korupce masových médií… Jeho kreslířský styl v Bumf připomíná nejlepší léta Roberta Crumba a v rozsáhlých panelech se to hemží nahými zadky, genitáliemi a drobnými vtípky. Podobně jako v bajce o císařových nových šatech jsou mučitelé i mučení vždy nazí a s černými kuklami na hlavě, rovni jeden druhému před vše­­vidoucím okem znovuzrozeného Nixona a jeho viceprezidenta, vypadajícího jako obří deformované kuře.

Jde o satiru, která si nebere servítky, a proto není potřeba zdlouhavě debatovat o kořenech problému. Nakonec totiž nejde o to, jak ilegálně někoho mučíme či sledujeme. Sacco míří rovnou k logickému důsledku a ptá se, jak se vlastně stát liší od boha, když je teď také všemocný a vševědoucí. „Co udělala?“ zajímá se Nixon při pohledu na obtloustlou nahou ženskou v kukle, kterou jeho špioni sebrali za bezcílné postávání před samo­obsluhou. „To nevíme, a právě tím je podezřelá,“ odpovídají pochopové, solidárně vystavující na odiv svá povislá břicha. „Ostatně tu nemáme hledat jehlu v kupce sena. Staráme se jen o to, aby nám žádný kousek sena ne­unikl,“ dodávají.

Militarismus a jiné perverze

Zločinem se stává i to, že o vás někdo něco neví, a sebemenší prohřešek vás dovede do nekonečných mučíren v galaxii Andromeda. Volně definovaného nepřítele nestačí zabít, ale zjevně ho musíme zcela ponížit a zprznit – tak nějak by asi Sacco formuloval blízký vztah mezi militarismem a sexuální perverzí. V duchu Pynchonovy knihy Duha gravitace (1973, česky 2006) tak ze zákopů vybíhají nazí obtloustlí plukovníci, aby zne­užili německého císaře a byli za to odměněni medailí připnutou na vztyčený penis. Prezidentův tým celou taškařici nadšeně sleduje na počítačových obrazovkách v aluzi na známou fotku z velitelství zátahu na Bin Ládina.

Vševidoucímu oku státu nakonec neuniká ani Sacco, který ve svém komiksu tradičně paroduje také sám sebe – tentokrát coby komiksovou celebritu, která stejně jako všichni ostatní odloží svršky a dá se do služeb oficiální propagandy. A čím lépe strhnout masy než zamilovaným komiksovým příběhem dvou agentů CIA, kteří si waterboarding podezřelých krátí deklamováním biblických veršů?

Bumf je dílo, které se na rozdíl od jiných Saccových komiksů do školních osnov hned tak nedostane. Jeho místo je zcela jinde. Někdy už člověk nemá sílu číst další a další strohá a tragická svědectví o stavu současného světa. Pak je potřeba se všem nespravedl­nostem, absurditám a pošetilosti mocných zkrátka tím nejsprostším způsobem vysmát. A to se Saccovi podařilo dokonale.

Autor je doktorand na FSV UK.