V týdnu od 16. do 22. března se po celé Evropě konal třetí ročník Mezinárodních dnů akcí proti rasismu, který zahrnoval demonstrace, workshopy, happeningy a přednášky. Upozorňovalo se mimo jiné na to, že krajní pravice z celé Evropy spolupracuje prostřednictvím Mezinárodního ruského konzervativního fóra, které mělo od 22. března setkání v Petrohradě za účasti Zlatého úsvitu z Řecka, organizace Ataka z Bulharska, Forzy Nuovy z Itálie a řady dalších neonacistických uskupení. Hlavním organizátorem setkání xenofobů byla ruská krajně pravicová strana Rodina. Ta sdružuje třicet nacionalistických skupin, které se netají svými antisemitskými názory a nenávistí k homosexuálům.
V polském městě Legionowo se 15. března před policejním oddělením uskutečnil protest, kterého se účastnilo několik stovek lidí a který přerostl v riot. Nepokoje byly reakcí na policejní razii z 9. března, při níž byl policií zbit devatenáctiletý mladík. Ten po zásahu skončil s těžkými zraněními v nemocnici, kde později zemřel. Důvodem policejní akce bylo podezření z přechovávání narkotik, ale žádné drogy nalezeny nebyly. Pouliční nepokoje vyvolané tímto případem pokračovaly o pár dní později i ve Varšavě, kde policie demonstranty rozehnala za pomoci vodních děl a zadržela čtrnáct lidí.
V několika italských městech se 12. března protestovalo proti vládní reformě vzdělávání, která se nazývá Dobrá škola a má vést k větší komercializaci školství. Největší demonstrace proběhly v Římě, Bologni, Miláně a v Turíně, kde se sešly tisíce studentů. Poklidné protesty v několika případech přerostly v útoky na zásahovou policii, která se snažila studentské průvody zablokovat. Demonstrující jsou přesvědčeni, že připravovaná reforma bude znamenat faktický konec veřejného školství.
V několika evropských státech se v průběhu března uskutečnily protesty proti firmě Hugo Boss, která podle kritiků nevyplácí dělníkům mzdu a mnohdy je drží na samé hranici chudoby. Příjmy firmy přitom neustále rostou a jen za posledních pět let se podle oficiálních informací ztrojnásobily. Většina produkce pochází z východní Evropy a z Turecka. Zaměstnanci továren Hugo Boss si navíc stěžují na potlačování odborů, šikanu na pracovišti a nepovolené přesčasy, k nimž jsou nuceni. Nejhorší situace je v Turecku a Chorvatsku, kde zaměstnanci mluví o porušování lidských práv. Protesty pořádala mezinárodní síť Clean Clothes Campaign, která zveřejnila zprávu dokládající obrovský rozdíl mezi platy dělníků firmy Hugo Boss a odhadovanou důstojnou mzdou v regionech, kde se výrobny nacházejí.