Jak se žije lidem, kteří jsou příslušníky jak sexuální, tak etnické menšiny? Na to se pokusila odpovědět dvojice švédských umělkyň prostřednictvím projektu Queering Sápmi, založeného na množství osobních rozhovorů.
Do jara roku 2011 jen málokdo přemýšlel nebo slyšel o lesbických, gay, bisexuálních, transgenderových nebo queer Sámech, původních obyvatelích regionu Sápmi (tedy severní části Skandinávského poloostrova, označované obvykle jako Laponsko). Výsledkem hledání výrazu „homosexuální Sámové“ na Googlu bylo pár slovních hříček a odkazů na rasistické blogy. V Norsku pak existovala síť pro lesbické a gay Sámy známá pod zkratkou LHS. Ta iniciovala vznik výzkumné zprávy, jež zjistila, že o queer Sámech neexistuje žádný výzkum a že lesbičtí a gay Sámové jsou zneviditelňovaní jak vlastní komunitou, tak i státy, na jejichž území žijí (tedy Norskem, Švédskem, Finskem a Ruskem). Nebylo to způsobeno tím, že by snad Sámové byli více či méně homofobní než jiné komunity, ale tím, že šlo o zranitelnou společnost, která se v důsledku kolonizace a diskriminace semkla a stala se závislejší na sociální soudržnosti.
Mnozí připomínali, že je v této věci potřeba něco udělat, ale ve skutečnosti se toho dělo jen málo, jak v rámci LGBTQ organizací, tak v sámských komunitách. Někteří pochybovali, zda neheterosexuální Sámové vůbec existují. „To bych snad nějakého potkal…“ Jiný názor byl, že fenomén LGBTQ je jen „módní záležitostí“ a že v Sápmi mají lidé „důležitější starosti“. Národní LGBTQ organizace i nadále dávaly přednost jiným skupinám než queer Sámům.
Cesta za příběhy
Napadlo nás, že bychom mohly spustit v sámské komunitě nějaký queer projekt. LGBTQ Sámové, které jsme potkaly a s nimiž jsme o nápadu diskutovaly, cítili, že pro ně samotné je těžké věci měnit. Mnozí z těch, kteří se pokusili na své problémy s genderovou identitou upozornit, se setkali s odporem. Spousta z nich nevěděla o žádných dalších LGBTQ Sámech, tím méně o někom, s kým by mohli usilovat o vlastní místo ve společnosti. Leckdy vnímali jako nemožné mluvit otevřeně i se svými nejbližšími, natožpak veřejně.
Jenže kdo jsme byly my, abychom se stavěly do čela sámského queer projektu? Brzy jsme si uvědomily, že je tu velký problém: nejsme Sámky. Ať už jsme byly jakkoli queer, jako Švédky jsme měly více sociální moci než Sámové. Poprvé v našich životech jsme my dvě, Sara a Elfrida, měly moc a byly „násilníky“. Koloniální dědictví a nadřazenost kolovaly v naší krvi. Riskovaly jsme, že bez ohledu na dobré úmysly budeme opakovat negativní vzory. Nemohly jsme být představitelkami skupiny, k níž jsme nepatřily. Naštěstí se dvě sámské mládežnické organizace, Sáminuorra a Noereh, jedna ve Švédsku a druhá v Norsku, rozhodly vzít nás pod svá ochranná křídla. Sáminuorra na sebe vzala velké rozhodnutí a zaštítila náš projekt. Noereh se stala naším partnerem, aby se přiblížila mladým v nahlížení světa z LGBTQ perspektivy a ve zpochybňování norem.
Základem našeho projektu se staly příběhy. Už dříve jsme pracovaly s příběhy ze života jakožto s tématy, která mohou vyvolat sociální změnu – ať už prostřednictvím slov nebo fotografií. Z naší zkušenosti vyplývalo, že příběhy jsou jedním z nejúčinnějších způsobů, jak dosáhnout porozumění a respektu vůči ostatním. Proti argumentům a odlišným názorům vždycky můžeme něco namítat a oponovat jim, ale těžko lze zpochybňovat vzpomínky lidí na jejich životy. Domníváme se proto, že právě životní příběhy mohou pomoci vytvořit lepší společnost. V osobních příbězích se normy společnosti a zdánlivá fakta projasňují a vystupují skutečné kontury, zvlášť když dojde na osobu, která nezapadá do davu. Jakmile jste však jednou bráni vážně, jste respektováni a je vám nasloucháno, bude pro vás snazší váš příběh vyprávět znovu, novým lidem, novému publiku. Jediná diskuse o queer Sámech tak může být počátkem řady dalších.
Začaly jsme hledat lidi, kteří by nám chtěli vyprávět své příběhy. Kdysi, bez sociálních médií, by asi bývalo nemožné je najít. Nicméně téměř každý, koho jsme oslovily, byl rád a potvrdil nám, že projekt je důležitý. Mnozí se divili, že vyprávět je tak snadné, skoro jako by příběhy v jejich tělech čekaly, až se budou moci dostat na světlo. Někteří nám řekli, že nikdy nepřemýšleli o tom, že být Sám a být queer by se mohlo v jejich životech propojit. Až teď, díky projektu. Každý účastník byl jedinečný, ale několik témat se v příbězích stále vracelo. Mlčení, s nímž se setkávali. Obavy – někdy zbytečné a někdy oprávněné. Dalším spojujícím vláknem byla důležitost přisuzovaná oběma nenormativním skupinám – tedy sámské a queer komunitě – a to, jak přináležitost k nim může ovlivňovat životní možnosti. Většina dotazovaných se rozhodla objevit v projektu i se jménem a fotografií. Tito lidé říkají, že jsou podporováni svými rodinami nebo přáteli. Naopak ti, kteří si vybrali anonymitu, se obávají, že by mohli svou rodinu a přátele ztratit, pokud by byli příliš otevření, a uvádějí, že byli zastrašováni nebo dokonce vystaveni násilí. Potvrzují, že Queering Sápmi je pouze začátek. Pokud jde o práva LGBTQ Sámů na svobodné a naplněné životy, cíl je stále v nedohlednu.
Nový jazyk
Práce s příběhy účastníků nakonec vedla ke dvěma výstupům: knize a výstavě. K původnímu materiálu se vztahují různými způsoby a vzájemně se doplňují. Abychom oslovily co možná nejvíce lidí, rozhodly jsme se publikovat knihu a výstavu v pěti různých jazycích: švédštině, norštině, finštině, jižní sámštině a severní sámštině. Zpětně si přejeme, abychom bývaly měly o sámštině větší znalosti, protože sámských jazyků je ve skutečnosti několik a nejsou rovnocenné ani co do teritoria, ani společenskou váhou. Naším cílem je po konci projektu publikovat knihu v sámském jazyce lule. Nejen proto, aby ji mohlo ve své rodné řeči číst více lidí, ale také proto, že překládání samo se stalo mnohem důležitějším, než jsme původně předpokládaly. Práce na překladech byla důkladná – jak třeba vyjádřit slovo „androgynní“ v jižní sámštině? A jak přeložíte „queer“ do severní sámštiny? Překladatelé museli vytvořit nové pojmy a terminologii, aby příběhy mohly být v sámštině vyjádřeny s jemnými odlišnostmi. Překladatelům při práci pomáhala skupina queer Sámů, kteří tak sami mohli říct, jak chtějí být definováni. A právě vytvoření queer jazyka Sámů znamená skutečný úspěch.
Na konci února 2015 projekt skončil. Od doby, kdy jsme začaly, se mnohé změnilo. Dnes vyhledání „LGBTQ v Sápmi“ ukáže tisíce položek odkazujících k sámským časopisům, práci sámského parlamentu v oblasti LGBTQ témat, státním médiím, queer blogům, organizacím mladých, románům a tak dále. Mnoho sámských politiků se dnes netají svou queer identitou. LGBTQ témata jsou průběžně sledována sámskými médii. Objevují se sámská queer hnutí.
Zdaleka ne všechny tyto úspěchy mohou být připisovány Queering Sápmi, ale věříme, že projekt k této změně přispěl. Podařilo se promísit sámskou identitu s identitou queer a naopak. Těžko říct, jaký výsledek projekt přinese v dlouhodobější perspektivě. Nicméně některé věci jsou jisté: nikdo dnes nemůže říct, že LGBTQ Sámové neexistují, že LGBTQ je jen projevem politické korektnosti nebo že jde o několik „sexuálních deviantů“. Jsme si jisty, že každý, kdo čte naše příběhy vážně, pochopí, že queer pohled na svět je součástí prostoru, který poskytujeme jeden druhému, abychom mohli být těmi, kým skutečně jsme.
Elfrida Bergman je kulturní teoretička, Sara Lindquist je fotografka.
Zkrácenou verzi úvodního textu z knihy Queering Sápmi: Indigenous Stories Beyond the Norm (Umeĺ 2014) z angličtiny přeložila Marta Svobodová.