Kámošky až na krev

Letadlo míří z New Yorku do Izraele. Jedna z pasažérek právě zjistila, že dostala menstruaci. Tampony u sebe nemá. Společně se svou kamarádkou proto vymýšlí alternativní řešení. Výsledkem jejich snažení je kromě DIY tamponu z pita chleba také podezření letušek, že ženy vyrábějí bombu. Poté, co jsou obě cestující zpacifikovány, marně se členům ochranky snaží vysvětlit, že jejich cílem nebylo odpálit letadlo, nýbrž zastavit silné menstruační krvácení, uvedené mimoděk do souvislosti s filmem Nic nás nerozdělí (Lo imposible, 2012) o ničivé tsunami, která smetla thajské přímořské letovisko. Vítejte ve světě Abbi Jacobsonové a Ilany Glazerové, autorek a hlavních hrdinek amerického komediálního seriálu Broad City.

Vystupňování poměrně běžné situace ad absurdum je stavební princip většiny z dosavadních třiceti epizod původně webového seriálu, jehož tvůrkyně svým krajně nedbalým šatníkem nebo detailním rozebíráním „ženských záležitostí“ pomáhají určovat nové trendy. Samy přitom odmítají respektování řádu a výrazových nebo společenských konvencí. Určujícím existenčním principem Abbi a Ilany je hra. Hra nikoli jako kratochvíle, ale jako cíl. Ve hru se pro ně mění cesta za nepřevzatým balíčkem, shánění ­klimatizace i hledání veřejných toalet. New York, kam je seriál situován, chápou jako rozlehlé hřiště s mnoha překážkami. Není pro ně důležité, zda svým počínáním ve výsledku dosáhnou nějaké změny (zpravidla nikoli), chtějí se hlavně bavit. Proti zevšednění bojují neustálým přepisováním herních pravidel, čímž vyvádějí z míry ostatní obyvatele fikčního světa i diváka uvyklého větší vypravěčské ukázněnosti.

Obřezaný, nebo neobřezaný?

Schopnost uvažovat mimo zavedené škatulky, neřídit se tradicemi a nenásledovat normy činí příhody Abbi a Ilany ojedinělými i v kontextu jiných progresivních „ženských“ seriálů z poslední doby, jako jsou The Mindy Project (od roku 2012), Girls (od roku 2012) nebo Orange is the New Black (od roku 2013). Broad City se nespokojuje s převrácením jedné z nejobehranějších dějových osnov, jež začíná slovy „chlapec potkal dívku“. Kromě toho, že zde chlapce potkává, ztrácí a opětovně získává dívka, jejíž perspektiva zároveň určuje, jak by se muž měl chovat, spárování dvou osob ani nepředstavuje cíl. Duševní pohoda hrdinek se neodvíjí od toho, zda s někým chodí, a nová známost pro ně není zásadní téma, ale nanejvýš důvod zahájit konverzaci namísto omšelých frází otázkou „Obřezaný, nebo neobřezaný?“.

Vznikla tak ženská varianta takzvaných bromancí, v nichž pojí silné citové pouto dva heterosexuální muže, a zároveň jedna z nejotevřenějších reflexí světa mileniálů, cenících si upřímného přátelství mnohdy více než manželství, jemuž bylo sebepevnější přátelství žen po staletí podřizováno. Pro Abbi a Ilanu jsou muži jen poznámkou pod čarou, zpestřením jejich vlastní koexistence, jež jim nabízí větší uspokojení a stabilitu než ­zaměstnání či partnerství. S výjimkou dobrosrdečného zubaře Lincolna představují potenciální dlouhodobí partneři jednorozměrné karikatury a sexuální objekty s životností omezenou na jednu epizodu (cameo Setha Rogena) nebo sérii gagů (homosexuál­ní kamarád Jaime, nechutný spolubydlící Bevers).

Ztělesnění ženského podvědomí

Oproti výše zmíněným seriálům se v Broad City zároveň jen ojediněle stává zdrojem konfliktu antagonismus žen. Sesterství Abbi a Ilany dokáže ohrozit jen zatajení klíčové informace, k němuž vzhledem k ochotě obou žen sdílet svá nejintimnější tajemství a do detailů rozebírat kvalitu a kvantitu substancí vylučovaných jejich těly nedochází často. Zemité vyjadřování a bezelstný přístup k nahotě a sexualitě nicméně nemají za cíl pohoršovat (intimní partie jsou ostatně rozrastrované a vulgarismy vypípané) ani sdělovat feministické stanovisko autorek (čehož svým tělem dosahuje Lena Dunhamová v Girls a svými slovy stand­up komička Amy Schumerová). Svou absolutní bezprostředností vytvářejí Abbi a Ilana obranný val, který jejich barvitý subsvět odděluje od fádní reality zodpovědných dospělých. Hranice mezi oběma světy je tematizována napříč celým seriálem a kromě toho, že se opakovaně stává zdrojem humoru (například odhalením kontextu, v němž bylo něco pohoršujícího řečeno), staví diváka před otázku, zda by sám byl ochoten podobné jednání tolerovat.

Kulometnou slovní kadencí, neutuchající energií a samozřejmostí, s níž si podmaňují okolní prostor, připomínají Abbi a Ilana hrdinky klasických screwball komedií a dávají vzpomenout na časy, kdy v převážně akčních a dobrodružných filmech nebylo pro silné ženské postavy místo. Protagonistky Broad City sice nepostrádají destruktivní potenciál, ale jejich ničení majetku a představ o tom, jak by se žena měla chovat, není rámováno jako apokalyptická moralita typu Sedmikrásek (1966) od Věry Chytilové. Za svou trapnost a neohrabanost se neomlouvají, požadavku na všestrannou dokonalost se podřídit nesnaží. Podobně jako jejich britská kolegyně Miranda Hartová, hvězda seriálu Miranda (2009–2015), ­ztělesňují Abbi a Ilana tu složku ženské osobnosti, kterou by každá žena ve snaze vyhovět společenským požadavkům měla potlačit (na rozdíl od mužů, u nichž je zásluhou kultu geeků infantilita tolerována stále více). Své slabosti stavějí na odiv s odzbrojující nonšalancí a zároveň diváka vyzývají, aby sám občas upustil od jednání a přemýšlení v mezích patřičnosti, které mohou vést například k tomu, že se nám menstruující žena může jevit jako hrozba pro veřejný pořádek.

Autor je filmový publicista.