Během posledního čtvrtroku proběhl ve Francii nespočet demonstrací, mnohdy masových. Z protestů proti novému zákoníku práce se zrodilo hnutí Nuit debout, které bývá srovnáváno se španělskými Indignados a americkým Occupy. Jaké jsou jeho strategie a cíle?
Když francouzská ministryně práce Myriam El Khomri představila 17. února 2016 návrh na změnu zákoníku práce, pravděpodobně netušila, jakou vlnu občanské mobilizace tím spouští. První masové demonstrace proti navrhovaným změnám zákona se konaly 9. března. Podle odhadů odborových svazů se jich účastnilo přes 40 tisíc lidí (policie však udává počty demonstrantů vždy nejméně o polovinu nižší). Od té doby protesty nadále vytrvale pokračují každý týden. Nejpočetnější demonstrace se odehrála 31. března, kdy bylo v ulicích přes milion lidí.
S tímto datem je spojen vznik hnutí, které začíná být známé pod názvem Nuit debout (doslova Noc vestoje, ve smyslu probdělá noc). Spontánní iniciativa skupiny aktivistů v Paříži byla spojena s promítáním dokumentu Merci Patron (Díky, šéfe, 2015). Snímek zachycuje překvapivě úspěšný pokus Françoise Ruffina, zakladatele časopisu Fakir, zachránit střechu nad hlavou stárnoucímu manželskému páru, jenž přišel o práci kvůli přestěhování továrny na výrobu obleků značky Kenzo, patřící miliardáři Bernardu Arnaultovi. Aktivisté prý chtěli využít energie, s níž lidé odcházeli po zhlédnutí filmu domů, a přetavit ji v něco trvalejšího. Prostřednictvím dvouminutového videa apelují na odmítnutí navrhovaných změn zákoníku práce a vybízejí k protestu proti postupné destrukci sociální sféry, životního prostředí a občanských práv. Heslem „Dnes se domů nevracíme“ vyzývají lidi, aby po demonstraci zůstali v ulicích a znovu si přivlastnili veřejný prostor.
Nuit debout se tedy zdaleka netýká jen jedné sporné novely. Hnutí se během několika dnů rozšířilo do desítek měst po celé Francii a následně i do zahraničí. V polovině května, v den pátého výročí španělského hnutí 15M, se konala celosvětová solidární akce s názvem Global debout, jejímž cílem bylo vyjádřit podporu vznikajícímu francouzskému hnutí. Do akce se zapojila většina metropolí měst západní, jižní a severní Evropy i pár desítek amerických a asijských měst. Země střední a východní Evropy ovšem na mapě účastníků nenajdeme.
Neexistuje žádné uspořádání
Shromáždění probíhají každý den na náměstích (podobně jako demonstrace španělských Indignados nebo „okupace“ hnutí Occupy). Původně se řečníci po dvou minutách střídali u mikrofonu, aby vyjádřili svůj názor na libovolný problém současného světa. Kromě kritiky nového zákoníku zde zaznívaly příspěvky k tématům migrace a přijímání uprchlíků, ekologie, geneticky modifikovaných plodin, feminismu, k současné podobě placené práce, politické korupce, dohodě o transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) a ovšem také k zvyšujícím se policejním represím spojeným s výjimečným stavem (který byl kvůli evropskému fotbalovému šampionátu znovu prodloužen až do 26. července). Postupem času se ale ukázalo, že je potřeba dát diskusi nějakou strukturu. Začaly proto vznikat skupiny diskutující jednotlivá témata. Vznikl dokonce nový hlasovací systém, podle kterého hlasují valná shromáždění Nuit debout na lokální i celonárodní úrovni. Jeho ambicí je umožnit změnu stávající ústavy.
Hnutí je svou organizací, která funguje na základě přímé demokracie, velmi podobné už zmíněnému hnutí 15M. Je zde však jeden rozdíl: v případě Nuit debout nejde přímo o okupaci náměstí, lidé zde nespí, ale scházejí se znovu vždy až v odpoledních hodinách po práci. Podle slov jednoho z aktivistů má tak hnutí větší šanci na úspěch, protože díky tomu, že se nesnaží zabrat veřejný prostor trvale, nemá policie v podstatě důvod zakročit. Fakt, že nejde o důslednou okupaci veřejného prostoru, je však také předmětem kritiky, podle níž jde v podstatě o nevinný protest v rámci systému, nad nímž se vládnoucí třída může jen pousmát.
Možná i to hrálo roli při vzniku méně početných, ale tím akceschopnějších uskupení, která mají vlastní strategické cíle a formy protestu. V Toulouse jde například o kolektiv s názvem Y’a pas d’arrangement (Neexistuje žádné uspořádání), který spolu se studentskými odbory, členy uskupení Attac a jinými lokálními organizacemi obsadil jednu z poboček banky BNP Paribas na protest proti jejím masivním investicím do fosilních paliv a figurování v kauze Panama Papers. Stejná skupina má na svědomí také demonstrativní obsazení pobočky francouzského řetězce rychlého občerstvení Quick i amerického McDonald’s, čímž poukázala na „fastfoodizaci“ našeho života, ale také tím vyjádřila podporu stávkujícím zaměstnancům McDonald’s ve Spojených státech a ve Francii. V Paříži došlo k několikadennímu obsazení divadla Odeon, které bylo okupováno už v květnu 1968. Podobné aktivity se ale odehrávají i v dalších městech.
Protesty budou pokračovat
S pokračujícími protesty je spojeno také násilí policejních složek a s tím související veřejná debata, která probíhá už od vyhlášení výjimečného stavu po teroristických útocích v listopadu 2015. Složky státní policie CRS, které mají za úkol zajišťovat veřejný pořádek, jsou neustále v pohotovosti. Roste počet zadržených demonstrantů a přibývá i videí dokládajících nepřiměřenou agresi policistů. Kritika jednání policie ještě zesílila po zranění dvacetiletého studenta z Rennes, který přišel po zásahu projektilu o levé oko. Situace se vyostřuje na obou stranách. Došlo i na pařížskou demonstraci policejních odborů, které protestovaly proti rostoucí agresi veřejnosti a nenávistným náladám vůči policistům zasahujícím na demonstracích.
Napětí ve společnosti se ještě vystupňovalo po 10. květnu, kdy premiér Manuel Valls využil článku 49.3 francouzské ústavy, který umožňuje přijetí zákona o financích bez většinové podpory poslanců. Cílem plánované reformy, o níž ještě bude hlasovat senát, je zajistit větší konkurenceschopnost francouzské ekonomiky a snížení nezaměstnanosti, což by v podstatě znamenalo více pravomocí v rukou zaměstnavatelů na úkor pracujících. Konkrétně jde o propouštění zaměstnanců z ekonomických důvodů, snížení platů za přesčasy nebo navýšení pracovního týdne ze současných 35 na 44 hodin. K protestu se v posledních týdnech mimo jiné přidali i zaměstnanci devatenácti jaderných elektráren a osmi ropných rafinerií a skladů pohonných hmot (20. května byl zastaven provoz rafinerie společnosti Total a následně uzavřena téměř třetina francouzských čerpacích stanic).
Vláda v čele s Françoisem Hollandem, který z japonského summitu G7 znovu vzkázal, že reforma je nezbytná a že o její přijetí bude i nadále usilovat, však podle všeho zatím společenskému tlaku ustoupit nehodlá. A protože ani mobilizace veřejnosti neochabuje, dá se očekávat, že protesty budou pokračovat, ať už v podobě Nuit debout nebo v jiných formách.
Autorka studuje sociální a kulturní ekologii.