Doba rozhodně pokročila. Pryč jsou časy, kdy se dělal kabaret jako kabaret, jen tak, třeba taková Červená sedma, na divoko, před diváky, kteří se přišli pobavit, bez umělecko- a sociálněvědního zázemí, a za peníze. Ona doba také nebyla tak složitá, sice se schylovalo k první světové válce a v umění se kdovíproč stále výrazněji uplatňovaly existenciální polohy, možná se lámalo evropské paradigma, ale proti dnešku nic velkého.
Také to v té Červené sedmě podle toho vypadalo. Nenechme se mýlit faktem, že tam vystupují umělci a intelektuálové, kteří se později proslaví. Je známo, že se hádali, kdo půjde dřív na jeviště, a Hašek přicházel opilý a padal ze židle. Nedbal bych ani marketingových řečiček herce Františka Černého, že se tam bavilo s vkusem a vysokými uměleckými nároky. To těžko, protože není známo, že by právník Červený, zakladatel kabaretu, rozesílal autorské výzvy s důležitými dramaturgickými podněty. Co si asi ten opilý Hašek nebo Eduard Bass s E. A. Longenem měli počít, když předem nevěděli, že mají svá témata „pojímat z individualizovaných a rozmanitých, pozitivních i kritických úhlů pohledu a v různých kontextech, ovšem s celkovým východiskem a zastřešující tezí pro jednotlivé části i celou inscenaci, přičemž to může být míněno vážně, kriticky, ironicky… fantazii se meze nekladou“. Museli být jak nazí v trní, když jim nikdo nebyl schopen dodat ani „základní podtematické kategorie, ze kterých lze vybírat“, tedy podkategorie zahrnující veškerý sociologický (to dnes znamená i filosofický) aparát současnosti, Lipovetského a Žižeka, gender a prekarizaci, ani doporučení k „zakomponování kontrastu mezi Generací X a Y“. Jakou tak mohli asi mít motivaci, když se na konci výzvy nedozvěděli, že „autorská spolupráce je primárně nabízena jako nehonorovaná“, a když nevěděli, kdy je deadline, čára, za kterou chcípnete.
Doba rozhodně pokročila. Namísto kabaretu máme kabaretní inscenace, takže rizikový faktor zvaný divák nepřijde rozjařený a nesoustředěnýna složitáspolečenskátémata, kterými ho chcete nakrmit jako husu, protože vám v divadelníškole řekli, že je to tak správně, protože je to dobrépro budovánílepšíspolečnosti, která to blbě, občas, ale přece cáluje, a že divadlo užnenípláča smích (a to mezi tím), ale složitýa dosud řádněneuchopenýfenomén, předpokládajícízevrubnou znalost korejského undergroundového filmu, současného německého naddivadla (die Übertheater) a paraprincipůzenového punku. I proto snad nezbyl čas na varování, abyste stejnéžvásty, jaképíšete do grantových žádostí, neposílali autorům staršígenerace, kteréjste si vytipovali ke spolupráci, protože možnáneprošli současným všeakademickým osvícením a nemuseli by zadánírozumět. Je takémožné, že by je vaše grantováhantýrka mohla vytočit a považovali by vás za představitele dalšínaletivšígenerace nalitédalšíidiotskou ideologiíažpo deadline, uměleckégenerace intelektualizovanénivelizace opatřené vulgární tolerancí k simplicitnímu fenoménu autorsképráce bez odměny, znehodnocujícíkaždýprofesníprincip.
Doba rozhodně pokročila, bohužel ale nestačila smést primitivy, kterým stačí napsat, že chcete legrační skeč například o penězích, a jim je jasné, že nechcete nudnou, rozvleklou, přechytralou sračku, na kterési diváci nenajdou nic, čemu by rozuměli nebo čím by žili. Podivíni chodícína divadlo jsou nevyzpytatelnía schopnínudit se u projekcí, obrazovek, hologramů, šedesát let nové explicitní sexuality i virtuálnem generovaných angažovaných témat, kterými zasíráte jeviště, a toužit po herci animujícím (oduševňujícím) pouhýdramatickýtext. Posraného Lakomce třeba, kdyžužjsme u těch prachůa vulgarit.