problémy českého filmu

Do loňského roku se zdálo, že zásadní problém českého filmu posledních let spočívá v tom, že většina vzniklých snímků je průměrná až podprůměrná. Poté, co si Státní fond kinematografie nechal od týmu Masarykovy univerzity vypracovat Studii vývoje českého hraného kinematografického díla, už víme, proč tomu tak je. Právě tato studie, jež podrobně zkoumá produkční podmínky současné české filmové tvorby, se stala podnětem k tematické části aktuálního čísla, kterou připravil Antonín Tesař. V čem tedy tkví problémy tuzemského filmu posledních let? Mohlo by se zdát, že většina neduhů, od kvalitativní rozkolísanosti po volbu námětů fixovaných na české prostředí, je spojena zejména s nedostatkem financí. To je ale jen část pravdy. Zmíněná studie totiž působí dojmem, jako by domácí kinematografie existovala navzdory tomu, že v ní nefunguje prakticky nic. Petr Szczepanik, vedoucí výzkumného týmu, který studii připravil, ovšem v rozhovoru nepopisuje jen největší slabiny českého filmu. Uvádí také kladné příklady a dokonce nachází několik příslibů lepší budoucnosti. O nostalgickém ohlížení se diváků po „starých dobrých časech“, kdy se ještě točily „hezké české filmy“, píše Kamil Fila. Vlně nových detektivních seriálů a jejich zakotvenosti v ideologické tradici tohoto žánru se věnuje Ondřej Pavlík. A konečně od Tomáše Stejskala, který bilancuje výraznější filmy posledních let, se dozvídáme, že přeci jen není až tak zle.