Absolutno revoluce

Román Milana Kundery Život je jinde, dokončený v roce 1969, patřil dlouho k těm, které byly k dispozici pouze v těžko dostupném exilovém vydání nakladatelství Sixty­Eight Publishers v Torontu (1979), případně ve francouzském překladu z roku 1973. Letos knihu vydalo nakladatelství Atlantis, a tak se jí konečně dočkali i čeští čtenáři.

Smysl lyrických rozmachů

Osudy lyriků z konce čtyřicátých let, o nichž román pojednává, dnes trápí málokoho. Kundera se ostatně už na konci šedesátých let, kdy svůj román dopsal, díval na jeho hrdinu – básníka Jaromila – jako na člověka, který patří především do doby začátků budování komunistické společnosti v Československu, a ne do doby, ve které román vznikal. Jaromilův příběh je zároveň modelovým příběhem mnoha dalších básníků evropských dějin. Hrdinova revoluční lyrika věnovaná únoru 1948 se prolíná s metaforikou pařížských studentů bojujících na barikádách v roce 1968 pod záštitou lyrických hesel jako „Požadujme nemožné“ a „Pod dlažbou je pláž“. Básníkova smrt se prolíná se smrtí Lermontova a Jaromilova matka sdílí osud s dalšími matkami velkých básníků. Lyrikové různých dob a literatur shodně vstupují do soukolí velkých dějin jako nedospělí mazánci, toužící dokázat si svou mužnost.

V Žertu, který vyšel v roce 1967, se Kundera věnoval poetismu revoluční socialistické mládeže padesátých let. Život je jinde jde historicky ještě kousek před toto období a vypráví o atmosféře těsně poúnorové. Klíčem k chápání doby je opět poezie. Mladý básník Jaromil hledá (a nachází) abstraktní sílu, která dává smysl jeho lyrickým rozmachům, ve spravedlivém hněvu a v historické nutnosti, jež mají na své straně dělnická třída v čele s komunistickou stranou. Revoluce je absolutnem, které Jaromil potřebuje pro svou tvorbu, stejně jako potřebuje smrt nebo velkou lásku. Je to hluboký prožitek, jenž umožňuje básníkovi produkovat lyrické pravdy o světě.

Čtrnáct let po románu Život je jinde napsal Kundera esej Zneuznávané dědictví Cervantesovo, který česky vyšel rovněž se značným zpožděním, až v roce 2005. Autor zde označil román za největší evropské dědictví, jehož potenciál dosud zůstává nevyužit. Román má podle Kundery jedinečnou schopnost zachytit mnohoznačnost lidské zkušenosti. V tom se prý zdokonaloval v průběhu celého novověku, a dokázal tak obsáhnout nejrůznější vrstvy lidské existence a údělu.

Imagologie

Významová nejednoznačnost románu Život je jinde spočívá ve hře mezi postavou a Dějinami. Lyrik potřebuje Dějiny, aby mohl básnit o absolutních pravdách, a Dějiny jej za to, aspoň na malou chvíli, stavějí do centra pozornosti na poetických večerech Sboru národní bezpečnosti. Básníkovo přesvědčení o výběru správné strany barikády v dějinném souboji se rodí z jeho dětinské potřeby být vnímán jako dospělý muž. Proto podporuje revoluci, proto stojí na straně dělnické třídy. A proto nakonec také nese tragické důsledky, které svým jednáním způsobil. Básník umírá tou nejsměšnější smrtí, jeho milenka trpí kvůli jeho hlouposti a matčin vdovský smutek se ukáže jako iluze.

Na několika místech autor románu odhaluje vyprávění jako výtvor vlastní fantazie. Takto relativizovaný příběh je navíc dovyprávěn až po básníkově smrti. Iluzornost a směšnost hrdinova počínání z perspektivy doby, kdy už je mrtev a zapomenut, jen dále prohlubují marnost jeho činů, které mnohým ublížily. Pravdivost básníkem stvořené lyriky nicméně spočívá v jeho prožitku, bez ohledu na to, jak velká iluze k němu vedla.

Ve svém pozdějším díle Nesmrtelnost (francouzsky 1990, česky 1993) pojmenoval Kundera postideologickou nadvládu neologismem imagologie. Jaromilova směšnost je možná jen díky vážnosti světa poezie a ideologie, který se ještě vztahoval k Dějinám. Dnešní lyrici, píšící reklamní slogany, už tuto vážnost cítit nemohou. Jenže i postmoderní svět jednoduchých obrazů plodí své ideologie s ambicí ovlivňovat chod světa. Děje se tak bez lyričnosti a zdánlivě i bez vážnosti toho, čemu Kundera říkal „velké dějiny“, ale s podobným emocemi a touhou po moci. Role poezie je v politice vyčerpána, zůstávají jen hesla. Románové zkoumání terénu tím ale limitováno není.

Autor je redaktor A2larmu.