Slepé skvrny

O restauraci kapitalismu, transformaci či přeměnách po roce 1989 v Česku již vyšlo pár vzpomínkových knih někdejších účastníků či biografií aktérů transformace, například Zrození ze zkumavky. Svědectví o české privatizaci (2007) od ekonoma Tomáše Ježka nebo Havel (2014) od Michaela Žantovského. Objevily se i zajímavé ekonomické a sociologické studie: Česká republika a ekonomická transformace ve střední a východní Evropě (1997) od Jana Švejnara a kolektivu, Ekonomické a společenské změny v české společnosti po roce 1989 (2000) od trojice autorů Lubomíra Mlčocha, Pavla Machonina a Milana Sojky nebo kolektivní práce Česká společnost v transformaci. K proměnám sociální struktury (1996). K dispozici máme i kritické úvahy o mentalitě a intelektuální atmosféře těchto změn shrnuté v knize Ladislava Holého Malý český člověk a skvělý český národ (2010).

Přesto je jasné, že obrovské historické změně v české společnosti, která tolik ovlivňuje náš dnešní život, jejímu kontextu, východiskům, dopadům a smyslu dosud nebyla věnována dostatečná pozornost. Jako by česká společnost tyto změny stále ještě nedokázala kriticky reflektovat. Ať již je to dáno příliš malým historickým odstupem, omezeným rozhledem, obavami ze zaujetí politického stanoviska či neochotou nahlédnout vlastní omyly nebo podlehnutí dobové rétorice, české intelektuální prostředí stále ještě k zamyš­lení nad těmito tématy potřebuje podněty zvenčí. Kniha vídeňského historika Philippa Thera Nový pořádek na starém kontinentě s podtitulem Příběh neoliberální Evropy (Die neue Ordnung auf dem alten Kontinent. Eine Geschichte des neoliberalen Europa, 2014) může být takovým podnětným impulsem hned z několika důvodů. Mimo jiné i díky své pozoruhodné žánrové šíři, zahrnující politickou esejistiku, srovnávací ekonomickou studii, kulturní a politickou historii i osobní vzpomínky autora, který řadu let pobýval v postsocialistických zemích, mimo jiné i v Česku.

Celkový pohled

Zásadní je Therova snaha o celkový pohled na střední a východní Evropu (i když s přihlédnutím ke specifikům jednotlivých zemí). Zvlášť důležité je přitom zahrnutí území někdejší Německé demokratické republiky do zkoumaného prostoru: jednak proto, že z mnoha studií o transformaci postkomunis­tické Evropy východní část Německa jaksi vypadává, jednak proto, že i přes geografickou, kulturní a historickou blízkost tohoto našeho souseda není v Česku tamní vývoj po sjednocení příliš známý. Dalším sympatickým rysem publikace je, že se pokouší transformaci postkomunistických zemí zasadit do širšího kontextu. Všímá si přitom nejen globálních trendů či již jinde popsaného vlivu různých nadnárodních institucí při zavádění neoliberalismu do postsocialistických zemí, ale i zpětného ovlivnění západoevropských a jihoevropských států neoliberálními reformami a rétorikou aplikovanými ve státech východní a střední Evropy.

Autor se také snaží zhodnotit dopady zaváděných politik, ať již se jednalo o privatizaci, liberalizaci a deregulaci obchodu, demokratizaci, austeritu, institucionální reformy související s rozšiřováním Evropské unie či evropské dotace. Přes kritický postoj k přezíravosti západoevropských zemí, technokratismu a přístupu politických špiček Evropské unie (a zvláště Německa) k okolním zemím Ther upozorňuje na některé pozitivní momenty zapojování do evropských struktur, k nimž patří důraz na posilování právního státu, podpora regionálního rozvoje a do jisté míry i snaha o zachování sociálního státu.

Pokud možno společně

Ther se pokouší hledat alternativy či vize budoucí evropské politiky, které by zohlednily historické zkušenosti nových členských zemí posledních dvaceti let a zároveň reagovaly na příčiny současné evropské krize, které jsou dnes sice nejčastěji spojovány s migrací, ale jejichž podložím jsou především hluboké ekonomické a sociální problémy evropských států, nejistota ohledně společných zájmů a hodnot i otázka, jaké území má vlastně Evropa zahrnovat. Historické prameny a osobní zkušenosti tak autorovi slouží jako základ pro tázání po tom, jaké je místo postkomunistických zemí v Evropě a jak by tato Evropa měla vypadat. V těchto úvahách Ther vysoko přesahuje úroveň, na níž se o tomto tématu u nás obvykle diskutuje. Mimo jiné i proto, že se snaží, aby jeho závěry vycházely z podložených argumentů. Ačkoli se ve své knize jen v omezené míře opírá o primární prameny, zdařile konfrontuje různé pohledy a argumenty a vyvozuje přesné a věcné závěry. Zavádění „nového pořádku“ pro Thera nekončí neoliberalizací východní a střední Evropy. Snaží se proto nalézt novou cestu, na niž by se podle jeho názoru měla Evropa vydat pokud možno společně.

Autor je antropolog.