Vyprávět technologií

Interaktivní webový dokument o nizozemském koloniálním vlivu (The Empire, Impérium, 2012), virtual reality (VR) dokument o vymírání živočišných druhů (The Ark, Archa, 2016), interaktivní projekt pro mobily jako průvodce postapokalypsou (Exit, Východ, 2016), spolupráce s produkčními společnostmi POV a Submarine Channell, nominace na Emmy v kategorii nových postupů v dokumentárním filmu (New Approaches: Documentary) – již tento jednoduchý výčet představuje nizozemsko­americkou tvůrčí a partnerskou dvojici Eline Jongsma a Kel O’Neill jako modelový příklad autorů, kteří při sdělování společensky naléhavých témat experimentují s nejrůznějšími možnostmi vyprávění prostřednictvím nových technologií.

Přestože je stále relativně mladá, přesáhla debata o nových formách dokumentárních, či ještě obecněji (a možná přesněji) faktuálních žánrů velmi rychle do širších úvah o posilování významu online distribuce audiovizuálního obsahu, diverzifikace nabídky streamingových služeb zdarma, průniků technologií a uměleckého vyjádření a nových způsobů digitálního vyprávění, ale též participativních a interaktivních médií, jež předpokládají zcela odlišnou diváckou situaci a nabízejí jinou diváckou zkušenost než kino nebo televize. V těchto liniích je možné nahlížet také na dílo „labelu“ Jongsma + O’Neill, jak se ve zkratce označují.

Dokument v online prostředí

Díky rozšíření internetu, jeho ­rychlosti, pokrytí i díky dostupnosti dat na mobilních telefonech a rozmachu sociálních sítí se zásadně rozrůznily možnosti spotřeby audiovizuálního obsahu různorodého charakteru. Podpořilo se také šíření krátkých videí či herních formátů na přenosných zařízeních typu mobilních telefonů, tabletů či laptopů. V případě dokumentu (a průniků dokumentu a animace) se nicméně prostředí internetu stalo nejen distribučním oknem, jednoduchou výkladní skříní, v níž si divák/uživatel může obsah jednoduše pustit, ale de facto spolutvůrcem nového formátu, nového způsobu vyjádření, obtížně přenositelného mimo rozhraní webu. Zatímco tedy dramatické a fikční formy jsou na internetu distribuovány prostřednictvím VoD kanálů [Video on Demand, tj. video na vyžádání – pozn. red.] či online televizí, faktuální formáty typu webových či interaktivních dokumentů prostřednictvím webu přímo vyprávějí. Má to své důvody i důsledky.

Tvůrčí dokumentaristická tradice měla vždy blíž experimentu, reflexi vlastní mediality či otevřenému narativu, byla těsněji spjatá s vývojem technologií směrem k alternativním, především přenosným formátům a v jejím vývoji hrály kreativní doteky s novými technologiemi významnější roli než v případě hraného filmu. Zcela specifická je povaha dokumentu i z hlediska trhu s audiovizuálním obsahem, neboť není snadno obchodovatelným zbožím, a ve stále více se komercializujících a imperativy zábavy řízených mediálních průmyslech dneška tudíž jen velmi obtížně hledá svou pozici. Jeho uplatnění a inovativní rozvíjení v prostředí webu, jež se zpravidla děje ve spolupráci progresivně naladěných produkčních společností a veřejnoprávních či nekomerčních televizí, je proto poměrně přirozené. V případě dua Jongsma + O’Neill jde o společnost Submarine Channell či o neziskovou televizní distribuci Public Broadcasting Service.

Prestiž starších médií

Několik let poté, co se první webové a interaktivní dokumenty začaly objevovat, je současně zajímavé sledovat jejich postupnou emancipaci od starších praktik. Dobrým příkladem je projekt The Empire, jejž Jongsma + O’Neill připravovali čtyři roky v deseti zemích světa jako svého druhu encyklopedii fakt a příběhů o dějinách a současných důsledcích nizozemského kolonialismu a oficiálně jej představili roku 2014 v rámci DocLab Digital Story­­telling Competition při mezinárodním festivalu do­kumentárních filmů v Amsterdamu (IDFA). Empire počítal s přenositelností interaktivního webového rozhraní do prostředí muzeí, galerií či vzdělávacích institucí a zahrnoval též celovečerní dokumentární film, který by bylo možné promítnout klasicky v kině. Tento svého druhu regresivní trend, ještě nedávno typický pro většinu interaktivních webových projektů, upozorňuje na potřebu nových, teprve zaváděných forem etablovat se za podpory starších formátů. Jejich prostřednictvím se představují konzervativnějšímu publiku a především budují prestiž mimo uzavřenou sféru technologických hubů, jež při různých festivalech a přehlídkách prezentují nové projekty pro okruh relativně úzkých, profesních skupin progresivních expertů v oblasti technologií, multimédií a grafického designu. Právě starší, již ustavené expertní rámce totiž disponují takovými nástroji prestiže, jako jsou například instituce cen či zařazení do prestižních výběrů. A tak jako pro interaktivní dokumenty na národních úrovních ještě před několika lety neexistovaly specializované grantové výzvy, ani jejich ocenění nebylo možné mimo zavedené dokumentaristické přehlídky a televizní ceny. V případě Empire tomu tak ostatně bylo s oceněním Emmy a zařazením do výběru festivalů IDFA a South by Southwest.

Apokalypsa v mobilu

O dovršování tohoto trendu dnes svědčí stále větší množství projektů, které směřují dál od standardních platforem, směrem k experimentům s virtuálním prostředím či mobilními telefony. Interaktivní dokument tudíž už přestává být „jen“ formou existující někde mezi (online) televizí, webovým uměním a dokumentem, ale jeho pohyb napříč platformami se stále více rozrůzňuje. Nejnovější projekt dua Jongsma + O’Neill, nazvaný Exit, je tak určený primárně pro malé obrazovky mobilních telefonů a nabízí faktuálně založenou interaktivní příležitost promýšlet situaci postapokalypsy. Nedávný Ark je zase VR dokument o vymírání bílých nosorožců, vyprávějící paralelní příběhy amerických vědců a keňských správců národních parků, kteří se snaží o záchranu těchto zvířat. Jako takové nejsou ani Exit, ani Ark jednoduše přenositelné mimo vlastní technologické zázemí a nabízejí svébytné modely uchopení dokumentárního příběhu pomocí nových technologií.

Konkrétně v postapokalyptickém projektu Exit dovoluje průnik technologie a umění důmyslnými simulacemi promýšlet různé aspekty současného, médii a technologiemi prosáklého života. Tvůrci zde vycházejí z předpokladu, že samotný mobilní telefon – jakožto médium, s jehož pomocí se divák s tématem postapokalypsy dostane do styku – je svého druhu katalyzátorem apokalyptického myšlení. Zejména prostřednictvím sociálních sítí totiž ekonomicky zajištěného občana Západu přibližuje vzdáleným problémům „jiného“ světa, ale také stimuluje potvrzování nebo recyklaci názorů v rámci sociálních bublin a eskalování pasivity či zacyklenosti v „reakční smyčce“. V podtitulu je Exit označen jako „průvodce postapokalypsou“ a jako takový nabízí v podstatě herní zážitek – tedy nikoli lineární vyprávění, ale interakci s databází možných dílků příběhu. Ačkoli se tedy interaktivní projekty pro web a mobily i VR dokumenty mohou jevit jako protichůdné trendy, z nichž jeden směřuje k interaktivitě a druhý k virtualitě a imerzi, jsou součástí totožného proudu průniků technologií a umění, který se namísto čisté experimentace současně snaží poukazovat na společensky závažná témata globální současnosti.

V těchto svých snahách se současně faktuální formy stále více přibližují divákovi. Zatímco však současný dokumentární film, rozvíjený ve spolupráci s tradičně založenými televizemi, v oslovování diváka tenduje k hybridizaci formátů a restylizaci faktuality směrem ke komerční zábavě, interaktivní dokumenty naopak vycházejí vstříc aktuálním návykům spotřeby kultury v přenosných zařízeních. Jejich publikum je tudíž digitálně naladěné, participující, sdílející a často i angažované, ochotné účastnit se i sociálních kampaní „offline“. Empire, Ark a Exit tak nenabízejí ani zážitek z filmu, ani zážitek z televize, ani zážitek vysloveně herní. Jedná se o zážitek konvergentní, vycházející z propojení konkrétních technologických postupů a navigace v rámci dílčího projektu.

Autorka je filmová historička.