Hon predátorů a zaslepených

Televizní série Fargo, jejíž první sezónu odvysílal nejprve kanadský kanál FX na jaře loňského roku, byla očekávána se skepsí a obavami – tedy s pocity, které typicky doprovázejí uvedení formátů navazujících na úspěšné předchůdce. Pověst stejnojmenného kultovního snímku bratří Coenů z roku 1996 sváděla k debatám o nenapodobitelnosti a k předzvěstem zklamání. Není tudíž divu, že výsledek překvapil a řadu anglosaských filmových a televizních komentátorů přiměl k tomu, aby se v prvních odstavcích svých recenzí vyznali z údivu. Ukázalo se tak mimo jiné, že uvažovat o televizní tvorbě jako o svébytné progresivní oblasti v mnoha ohledech stále ještě není samozřejmostí. Fargo přitom nedlouho po úspěchu Temného případu (True Detective, od roku 2014) potvrdilo, v čem spočívají možnosti současné seriálové tvorby, zejména pak formátu kratších, relativně uzavřených sérií. Jde zejména o dosažení komplexity a plasticity vyprávění díky dlouhodobějšímu rozvíjení charakterů postav, cílevědomé práci s vedlejšími postavami, promyšlené distribuci informací, vrstevnatému rozložení motivů a jejich souhře. Stále častějším jevem je současně snaha budovat univerzum příběhu jako vizuálně atraktivní prostor konvenující nárokům artové estetiky.

Vidoucí a nekompetentní

Klíčový charakterový trojúhelník první sezóny Farga tvoří bázlivý pojišťovák Lester Nygaard, kterého hraje Martin Freeman, nájemný vrah Lorne Malvo v podání Billyho Boba Thorntona a policistka Molly Solversonová ztvárněná Allison Tolmanovou. Z interakce těchto postav v různých momentech jejich vývoje a několika nahodilých situací pak vyplývá většina zvratů seriálu, zasazeného stejně jako původní film do prostředí zdánlivě poklidných městeček severu Spojených států, do koloritu nevinné bělosti ledové krajiny, která je však potřísněná krví. V manželství ne zrovna šťastný a od mládí všemožně ponižovaný a zastrašovaný Lester začne na základě setkání s tajemným Malvem měnit svůj pasivní postoj ke světu a získávat sebedůvěru. Tento ušlechtilý záměr se nicméně – zčásti dílem Lesterovy tak trochu „beanovské“ neohrabanosti – zvrtne v nezamýšlenou sérii brutálních vražd. Každým svým dalším činem pak Lester na jedné straně nabývá sebejistoty, na straně druhé však stupňuje svou neomalenost a zločineckou pohotovost. Spasitele a proradného učitele nových pravidel morálky nachází v Malvovi. Ten je schopen manipulovat s Lesterem i jinými lidmi díky důvtipu, s nímž využívá slabostí druhých.

Každé kriminální vyprávění je příběhem střetu dobra a zla a Fargo jako dobré kriminální vyprávění staví své hrdiny do situací, v nichž rozhodnutí o morálce nejsou jednoduchá ani jednoznačná. Stejně tak – a snad ještě významněji – příběh pojednává o střetu zaslepených s těmi, kteří vidí. Právě dynamika vztahů mezi těmito dvěma skupinami postav je zásadní pro vývoj vyprávění, zápletku i napětí. Zatímco totiž vidoucí, tedy Malvo a Molly, tvoří hlavní linii vzájemného boje, zaslepení jsou původci klíčových komplikací. Takovou roli nemá jen Mollyin šéf Bill Oswalt, jenž na rozdíl od pečlivé a podezřívavé policistky nevidí v sérii vražd souvislosti a je obětí vlastní důvěřivosti, pasivity, pohodlnosti a stereotypního myšlení – tedy vlastností ne zrovna žádoucích v profesi strážce veřejného pořádku. Podobně zdravotní sestra bdící nad Lesterem v nemocnici dovolí, aby se stalo něco, co se stát nemělo. Nekompetentní postavy nevědomky pomáhají těm, kteří jejich chyb dokážou využít, a stupňují naopak bezmoc těch, kteří se snaží postupovat podle pravidel.

Odstíny zelené

Jedna z lišáckých otázek, které Malvo pokládá Lesterovi, zní, proč jsou lidé schopni rozlišit tolik odstínů zelené. Odpověď odkazuje k přirozenosti muže­lovce­predátora, nuceného zorientovat se v nepřehledném terénu džungle. Nejlepším predátorem je podle této logiky jednoduše ten, kdo lépe vidí, vyzná se ve svém teritoriu, dokáže bystře odhadnout situaci a podle toho jedná. Každá chyba, nepozornost či opomenutí se mu mohou stát osudnými. Výstižným příkladem omylů, jež plynou z nedokonalého vidění, je scéna zabití v mlze. Postavy, které dezinterpretují stopy či obecně podněty, jimž jsou vystavovány, se následně nesprávně rozhodují, komplikují zápletku a přitom přispívají k černohumornému vyznění mnoha situací.

Ve shodě s predátorskou logikou ve Fargu podléhají ti, kteří svůj osud nedrží pevně ve vlastních rukou a propůjčují jej například různým podobám víry. Dětinsky důvěřivá tendence hledat v detailech všednosti symbolická poselství se nevyplatí vedlejší postavě Stavrose a zmate také Lestera – jeho sebedůvěru posiluje například pohled na plakát s hejnem zlatých a jednou červenou rybičkou a nápisem: „Co když máte pravdu a ostatní se mýlí?“ Zločinecká role, do níž je Lester vržen, mu sice komplikuje život, ale také mu dodává dříve nepoznanou jistotu. Činí z něj tudíž postavu pomezní, balancující mezi vidoucími a zaslepenými, podobně jako je tomu u policisty Guse Grimlyho. Oba tito smolaři, nespokojení se svými nezdary, procházejí během série zásadním vývojem k aktivnímu postoji ke světu.

Komika nutící k zamyšlení

Lester s Gusem, uvyklí spíše netečné lenivosti provinčních městeček, se cvičí v důslednosti, vytrvalosti a obezřetnosti a stávají se stále vyrovnanějšími partnery Malva a Molly. Právě s poměřováním lhostejnosti a pozornosti jednotlivých protagonistů pak souvisí většina otázek, které si divák nad vyprávěním klade. Nakolik podezíravá a svědomitá v prověřování detailů, stop a důkazů bude Molly? Nakolik je záludně darebný Malvo skutečně neomylným manipulátorem? A podobně. Ač jsou tyto otázky vázány na napětí, které příběh vyvolává, jde současně o úvahy spjaté s obecnějšími tématy Farga – předvídatelností lidského jednání, rolí náhody, omylnosti a slepé víry v životě.

Žánrově bývá jak původní filmové, tak i nynější televizní Fargo řazeno ke kriminálnímu thrilleru s prvky černé komedie. Humor nejčastěji těží ze svérázu postav a jejich promluv, komicky nicméně působí také bizarní nahodilosti zápletky a velmi často i násilné scény. V televizním Fargu takto vytvářená paradoxní komika opět souzní s hlavními tématy vyprávění – dílčí momenty totiž diváka nutí k zamyšlení nad tím, proč se vlastně směje, a následně ke zjištění, jak vyprávění manipuluje s jeho skrytými slabostmi, musí­li se sám sebe ptát, co je na krutosti, ironii či hlouposti ve skutečnosti směšného. Fargo si důmyslně pohrává s nejrůznějšími detaily, které se z banálních stanou významnými, Lesterovou neléčenou prostřelenou rukou počínaje a záludnými hláškami Lorna Malva konče, a podobně pracuje i s vedlejšími postavami a jejich vzájemnými vztahy. První sezóna funguje jako promyšlená předehra pro následný vývoj, v němž se do popředí dostanou doposud pasivní pozorovatelé predátorů honících se v mrazivé džungli.

Autorka je filmová historička.