Nejen na západní pobřeží Kanady se v posledních letech navrací měkký, volně plynoucí zvuk houseu. Vancouver sice čelí mnoha sociálním problémům, tamní labely zaměřené na elektronickou hudbu však rozvíjejí estetiku na pomezí new age a prázdninových momentek z lepších dob. Nestává se už i z pohody a bezstarostné zábavy retro?
Vancouver, kanadské město ležící na pobřeží Pacifiku, je známý především svým obřím přístavem, filmovými studii, hokejovým klubem, ale také sociálními problémy doprovázejícími rychlý nárůst počtu obyvatel. Mimo jiné jde o chudobu, vysoký počet drogově závislých a rostoucí ceny nájmů. Místní scéna elektronické hudby sdružená v posledních letech kolem vydavatelství Mood Hut (viz A2 č. 18/2015), Pacific Rhythm nebo labelu 1080p, na který se zde zaměříme, nicméně život v centru Britské Kolumbie ukazuje v odlišném světle – skrze obrázky západů slunce nad „kanadskou riviérou“, jimž lidé bezstarostně přihlížejí z palub výletních parníků, a večírky, na nichž návštěvníci popíjejí osvěžující okurkovou vodu, která prospívá srdci a chrání před suchou pletí. Jak si vykládat tuto estetiku?
Místní umělci
Hudební scény lze mimo jiné dělit na lokální (jejichž účastníci se pohybují v úzce vymezeném prostředí, typicky ve městě), translokální (složené z množství lokálních scén, jež mohou být rozesety klidně po celém světě) a konečně na scény virtuální (kde komunikace probíhá primárně po internetu, a ne například prostřednictvím koncertů či festivalů). Dění okolo vancouverských labelů Mood Hut, Pacific Rhythm, Genero, nově vzniklých značek Freakout Cult a Isla a do jisté míry i 1080p zatím spadá do první kategorie. Ostatně jeden z významných producentů tohoto okruhu vystupuje pod příznačným pseudonymem Local Artist. A lokální tematika se často objevuje například i v názvech skladeb.
Hlavním reprezentantem „vancouverského zvuku“ se stalo duo Pender Street Steppers, jehož kazeta Life in the Zone (2013), vydaná na značce Mood Hut, poprvé nastínila rozvolněný houseový styl s potlačenými beaty, jakoby zamlženou atmosférou a prvky, které mají svůj základ snad v new age kompozicích a relaxační hudbě. Evidentní je záliba v ambientní hudbě, jazzu, funku i v raném disku. Pender Street Steppers, kteří se pojmenovali po nahrávacím studiu nad rušnou ulicí Pender, spolu s dalšími projekty jako Aquarian Foundation či House of Doors stojí za vydavatelstvím Mood Hut, které se stalo hlavní exportní stanicí vancouverských elektronických projektů a exponentem zmíněného zvuku. Souběžně však vzniklo vydavatelství 1080p, které založil původem novozélandský blogger a programátor Richard MacFarlane.
Ztlumené beaty
„V té době jsem prodával konzole Wii pro Nintendo a můj šéf nepřestával mluvit o úžasnosti vysokého rozlišení obrazu 1080p, které si podle něj všichni zkrátka museli užívat. A já potřeboval název pro svůj label. Tenhle je krátký a stupidní, ale zároveň se nebere moc vážně a je v něm snad i něco obecného,“ popsal MacFarlane pro magazín Resident Advisor vznik vydavatelství, které v létě 2013 zahájilo činnost čtyřmi prvními kazetami. Jeho záběr se sice od počátku neomezoval jen na jedinou scénu, zároveň se ale nedalo přehlédnout, že z katalogu vyčnívají domácí jména – projekty jako Jayda G, Khotin, Lnrdcroy, LNS, Bobby Draino a D. Tiffany (aka DJ Zozi).
Zvlášť Leonard Campbell, vystupující pod jménem Lnrdcroy, a Dylan Khotin na svých deskách ukázali smysl pro ztlumené houseové beaty, které jako by kráčely po hranici mezi ambientem a taneční hudbou. V případě Campbella jde o často citovanou desku Much Less Normal (2014), která se údajně vyprodá během několika dnů po každém znovuvydání – taková je poptávka po nikam nechvátajících kompozicích, z nichž jen občas vystoupí pravidelný beatový rytmus. „Ta nahrávka v mnoha lidech zanechala skutečnou stopu. Jako by se povedlo zachytit, co pro nás všechny znamená žít ve Vancouveru,“ komentoval to MacFarlane.
Na deskách Hello World (2014) a Baikal Acid (2016) se něco podobného podařilo i Khotinovi. Malátné titulní tracky obou nahrávek patří k tomu nejlepšímu na místní početné posthouseové scéně. Khotin jistě udělal dobře, když se vzdal svého původního cíle prosadit se jako technoproducent. Místo toho začal pracovat v obchodu s deskami, který donedávna vedli lidé z posledního ze tří hlavních vydavatelství vancouverské elektronické hudby, jímž je Pacific Rhythm. Tento label zatím vydal tři kompilace – zastoupeni na nich jsou už zmiňovaní Lnrdcroy a Khotin nebo například Florist či Neo Image. Vydavatelé z Pacific Rhythm svým způsobem fungují jako kurátoři komunity, u nichž se sbíhá to nejlepší z vancouverské elektronické produkce.
Lidé, kteří působí na zdejší hudební scéně, tvoří hustě provázanou síť. Město má jen 600 tisíc obyvatel, a tak se lidé s podobnými zájmy brzy poznají. Tuto až komunitní sevřenost demonstrují třeba Mood Hut, kteří jednu ze svých letošních nahrávek podepsali jednoduše názvem labelu. Skladby, které se na ní nacházejí, nesou příznačné názvy Fever a Better. Snad bude vancouverská horečka ještě chvíli pokračovat, aniž by hudba ztrácela na kvalitě.
Autor je redaktor magazínu Ditchmag.