Temnými cestami

Kresba hraje v přemýšlení o komiksu často druhořadou roli. I v českém prostředí se vžila představa, kterou kdysi vyjádřil jeden z článků v časopisu Crew, totiž že „když je dobrý scénář a špatná kresba, ještě z toho může vzniknout dobrý komiks, ale když je špatný scénář, kresba to nezachrání“. Komiksová kresba pak bývá chápána jako pasivní složka, do níž se otiskne aktivní scenáristova invence, tedy v podstatě jako soubor koleček hodinového strojku, jehož chod ale rozvrhl tvůrce příběhu. Této představě se ovšem vzpouzí několik výrazných titulů. Někdy se rozdíly mezi scénářem a kresbou stírají. Dá se třeba u Nového světa (2006, česky 2012) Shauna Tana rozhodnout, jestli je dobrý díky kresbě, nebo díky scénáři? A dokážeme totéž rozlišit třeba i u mnohem konvenčnějšího Jodorowského a ­Mœbiova Incala (­1981–1988, česky 2011)? Mimo to lze najít i vynikající komiksy s podprůměrnými scénáři – třeba Drsná škola (1990–1992, česky 2013), jeden ze slabších kousků Franka Millera, je dotažena k dokonalosti skvělou kresbou Geof­fa Darrowa, v komiksu Haunt of Horror: Lovecraft (Strašlivost hrůzy. Lovecraft, 2008) zase Richard Corben využívá k výtvarným hrám s komiksovým médiem přímo literárních textů H. P. Lovecrafta.

Mimo žánrové konvence

Z výše řečeného především plyne, že je sympatické, když se objeví komiksová publikace, která na první místo klade kreslíře. A právě to je případ společného vydání dvou komiksů výtvarníka Grzegorze Rosińského: Westernu (2001) a Pomsty hraběte Skarbeka (2004–­–2005). Kniha Temnými cestami, vydaná v edici Mistrovská díla evropského komiksu nakladatelství Crew, je koncipována jako luxusní publikace, jež kromě komiksů samotných přináší rozsáhlý skicář Rosińského návrhů, dvoustránkové malby vztahující se k druhému z obou zahrnutých děl, několikastránkový článek o autorovi, ale i výňatky z jednoho ze scénářů opatřené kreslířovými črtami.

K Westernu napsal scénář Jean Van Hamme, který s Rosińským přes čtvrtstoletí spolupracoval na slavné fantasy sérii Thorgal; pod albem Pomsta hraběte Skarbeka je zase podepsán současný scenárista Yves Sente, který Thorgala píše dnes. Čistě scenáristicky vzato je Western mnohem působivější, ať už na něj pohlížíme jako na čtivou žánrovou literaturu, nebo jako na dobře vystavěné vyprávění s podnětným tématem, přesahujícím rovinu westernových konvencí. Senteho variace na Alexandra Dumase se oproti tomu utápí v dlouhých vypravěčských monolozích, kvůli nimž výsledné dílo občas působí spíš jako ilustrovaná literatura než jako komiks.

Docenění kresby

Co se kresby týče, je tomu zcela naopak. V obou komiksech se ukazuje Rosińského neobyčejná prozíravost v tom, jak podpořit náladu vyprávění. Ve Westernu využívá skromnou barevnou paletu, založenou především na odstínech hnědé a obecně různých chladných barev, které dodávají příběhu z Divokého západu, jenž je na hony vzdálen malebným krajinám známým z hollywoodských westernů padesátých a šedesátých let, na ponurosti. Ve Skarbekovi naopak Rosiński využil prostor k výtvarným exhibicím, jelikož se příběh odehrává v prostředí malířů druhé poloviny 19. století. Pozadí za jednotlivými panely má žlutou barvu, evokující podklad malířských pláten. Rosiński tu evokuje podle potřeby i malířské techniky. Často opouští tušové obrysy a skládá obraz jen z barevných tahů štětce, mnohdy odkazujících na impresionistické postupy. Oba tituly tak ukazují krajní polohy komiksové kresby – na jedné straně důmyslné a nenápadné použití grafiky k vytvoření patřičné atmosféry, na straně druhé uchopení kresby samotné jako výtvarného díla, které k sobě poutá čtenářovu pozornost svou estetickou působivostí.

Má-­li nám soubor Temnými cestami posloužit jako příklad publikace, jež nám pomůže docenit komiksovou kresbu, je nutné ještě zmínit výňatky z Van Hammeova scénáře Westernu, zařazené na konec publikace. Právě srovnání textové předlohy a Rosińského komiksu nám totiž umožní docenit, jaký je kreslířův podíl na výsledném díle. Van Hamme nekreslí storyboardy, ale rozepisuje děj do jednotlivých panelů, ve kterých naznačuje, z jaké perspektivy obraz vidíme. Jeho popisy jsou obvykle stručné a ryze praktické. Je jasně patrné, že komiksová kresba je mnohem podstatnější součástí zvláštní symbiózy různých médií, na které je komiksové umění založeno.