Tělo, cit, intimní vztah, sex, práce, únava, spánek – to jsou témata, v nichž se autorka pohybuje, jako by šlo o byt, v němž se lze ztratit cestou ze záchodu do koupelny. V tomto bytě se příliš neuklízí, ale vše se neustále obsedantně přemísťuje a jednotlivé místnosti i jejich vybavení navzájem přebírají své funkce.
jsem upoutávka
v opovrhované množině
které jdu na ruku
doma nám voní klášter
a mé matematické autority drží mši pohromadě
dle zákona, který jsem naroubovala
na počasí za betonovými zdmi
/ / /
tvá tma se protrhla ve chvíli
kdy jsem o to málo stála
abstrahovala jsem se od tvého těla
ohleduplně
nepatrně unavená
to ráno jsem se přiměla k nenávisti
/ / /
náprava věcí v posledních dnech oslavy
která nahradila snění
obsahuje řadu slabších míst
upozadili jsme noc
do místa, které mělo zůstat prázdné
na počátku jsem si myslela
že jízdy levným taxíkem
odvedou mou pozornost od únavy
ale byl to jen podkres
pro lepkavý spánek na klaccích
má puberta přichází zrána
a klesá do vleklého mlčení
/ / /
nejsmutnější sex
byl krátce poté, cos mi řekl, že stárnu
tuto staromódní spoušť
jsem učinila poutem
a zároveň tradicí
která přetrvává i po setmění
ale to, co mě skutečně zajímá
směřuje k památkám po nenávisti
a k tomu, že má paměť se stala zbožím
které chceš prodat
až mě umlčíš
vyryješ do mě nápis
a já ho dám do zástavy
/ / /
až si najdeš svůj konec světa
v erotice nebo v politice
políbím tě na místo, na které si nevidíš
za okrajem
tam, kde jsem si ponechala dutinu
pro lásku
jsem neplodná
mé pudy jsou z rozumu
po ránu levituju
nad tělem ženy
důsledky této záměny znáš
/ / /
svědectví z druhé ruky
sprchuju se ve tmě
dole v odpadu doznívá nesdílené ticho
tvé dojmy jsou už dávno památeční
a mé výběžky jsou pomačkané
jsem bezeztrátový formát
umožňující komprese
takové věci bývaly předností
/ / /
mé spory jsou falešné
stala se ze mne charita
s dědictvím, jehož dominantou
jsou asymetrické vzpomínky
na mé tělní otvory
které bylo možné zavřít
/ / /
naše nahoty spolu nesouvisí
vypínáš se v rozměrech
které se vejdou do nebezpečných alibi
není co říct
jsi náruživost sama
ale má výlevka potřebuje nové těsnění
takové vězení se podobá zavařovačce
a mně se nedaří intonovat ironii
/ / /
výseky z tvých osamělých dopolední
v posteli
katalogizuju ve své paměti
je to jako nákup v supermarketu
tvůj spánek je patriarchát
který ti závidím
má závist je trhlina
naše zamlčené rozchody
jsou jako stvořené pro hladovění
v zarudlých časech
/ / /
celou noc svádíš na mě
přitom pod kůží
je také dost místa na odřeniny
zatímco čekám na autobus
na upocenou slupku plnou světla
jedna má paměť patří jen fotografiím
schody do podzemí jsou v úsporném
režimu
odhaduju čas, abych se do něj vešla
ve vosku je mi nejlíp
zapal mě
ať zmizím
/ / /
moje kůže se podobá chlebu
je moučná
když sundám obvaz, brní
a nabízí se k otlačení
při mlčení je sytá
vhodná do polévky
zevnitř mám skousnuté tváře
zdá se, že v tom nevěstinci bydlím
umělá sladidla zobu pomocí tenkých jehel
/ / /
na vesnici mám ráno všechny dresy zpocené
když odjíždím domů
platím silou své nemoci
dříve jsem v lesích sbírala odpadky
ta péče se mi nevyplatila
zmatek je násilí
zbavuju se těch částí těla
které bílá odráží
málokdy to vyjde
/ / /
večery naplnily potyčky kvůli puchýřům
obrůstá mě černá tkáň
začínám se podobat kondolenci
dochází ve mně
ke karnevalovému převrácení
/ / /
ohlížím se za tvým prádlem
bavlněným tělem
které co dva dny měníš
taková výseč tvé intimity
je podbízivou esencí
mého nudného života
ještě podbízivější jsou mé léčebné
procedury
které ukrývám v podpaždí
v břiše
a občas je prodávám
jako by mi šlo jen o to
zbavit se všeho
čeho se nám nedostává
/ / /
ztuhlé končetiny pomalu roztahují odstup
který jsem si nastřádala
uhodila jsem se do břicha
a vyzvracela černé prádlo
uhodila jsem se znovu
a pocítila chlad
nebyla jsem slepá pro temno
/ / /
je těžké se zakrýt
a proto se rozkládám
nesnáším diváky své hysterie
do půlnoci jsi čekal na rohu
a sledoval jsi, z jaké strany přijedu v taxíku
nemůžu dnes jinak než vše zrušit
prodyšná měkká místa
jsou v jiné válce
stála jsem vedle překážky
neschopna artikulace
/ / /
červená není krvelačná
naše kočky zamykáme v místnosti po třech
všimla jsem si tvého strupu
a polila ho studenou vodou
není pod ním bezpečno
už se nepovedlo zařídit
aby všichni mohli odejít se ctí
odměny za mé služby jsou přesně
stanoveny
/ / /
únava je vlhká
představ si, že máš srdce v podbřišku
ve svém domě se zabydluješ drobným
pornem
sedím tady a odrazuju zákazníky
to čekání je nejhorší
devátou díru mám navíc
třpytivé okruží zvadlé horkem
/ / /
tvůj plot lze těžko obejít
až ta zeď jednou praskne
vypadne rudý uzel
do díry pod hladinou
v té tmě není žádné měkké místo
její vlastnosti jsou známé jen z doslechu
/ / /
večer jsem z gumy
mé chloupky jsou kořeny ředkviček
žárlím jen na to, co nemohu ovlivnit
jsem princezna v mléku
něžný prefabrikát
pokoru nabírám lopatou a zdá se
že to nebere konce
/ / /
budu ti dělat šoféra
v županu se vzorem buta
na sklo nalepíme cedulku
s nápisem – jsme levní
vyženeme kupce z kostela
/ / /
můj otvor k tobě
je stahovací pytel
dobrý k zásobám
na potom
když se jím chceš protáhnout
čekám vzadu
když odcházíš
potkávám tě
/ / /
otáčela jsem ticho naruby
až se z toho stalo plnění slibu
sleduju chyby v dnešních titulcích
zdá se, že je na vše brzy
v tajných černých technologiích
je někdy lepší chodit kanály bez ozvěn
/ / /
tvá samota přezrála
nedá se sníst
ty, který jsi měl přeložit
všechny mé chyby
do kuchyňských návyků
ses uhnízdil v mírném citu otroka
považuji tvůj čas
za měkkou rovinu
zatoulanou do hlíny
v divokém žánru
/ / /
holé větve klamou iluzí něhy
pode mnou tvrdne tma
své podšívky obracím naruby
dojem sladkého zalehnu z boku
kůži mám namísto podlahy
pod vahou těla
se prokrvuje
snažím se předvídat směr
kterým budeš couvat
všechny mé otvory jsou dočasné
Kristina Láníková (nar. 1988) studuje v Ateliéru kresby Jiřího Petrboka na Akademii výtvarných umění v Praze. Vydala básnické sbírky Opatření na noc (Styk 2014) a Pomlčka v těle (Fra 2015). Hraje v hudební skupině Mooncup Accident.