eskA2látor 1

Pošmourné dny kolem 25. února věnoval jsem usebrání a rozvahám. Představil jsem si, jak by asi dopadla Československá republika, kdyby ve třicátých letech 20. století byla jedním z určujících témat veřejné diskuse prusko­rakouská válka, tehdy sedmdesát let odbytá. Kdyby se obrana státu zaměřovala téměř výhradně proti zbytkovému Rakousku a proti domu Habsburků. Kdyby tisk za Velké hospodářské krize polemizoval, jestli za ni mohou spíš Prušáci, nebo Franz Josef. Kdyby prvorepublikoví umělci ­chrlili manifesty proti Bismarckovi – kde by česká kultura byla! Kdyby čeští vlastenci s každoročně se stupňující tvrdošíjností rituál­ně zažehnávali sedmdesát let staré nepřátele. Občanské stanovisko k prusko­rakouské válce by bylo podstatnou podmínkou toho, jak dobrou práci dostanete. Takto sebevědomá a zocelená společnost by byla naprosto připravena čelit vnějšímu ohrožení. Únor už sedmdesát let není vítězný. Proto hledím do budoucnosti, spoléhám na spojence a říkám si: Tahle vojna bude rychlá, levná a zase ji vyhrajeme.