eskA2látor 2

Literárním obtýdeníkem Tvar vždy rád listuji, ale pravidelně z něho čtu jen rubriku Literární život. Autoři z center i periferií se v ní totiž s takřka obrozeneckou urputností snaží zpřítomnit prchavé chvilky, okolnosti a náladu předčítání i ducha literatury prezentované na literárních večerech, jako by tato instituce nebyla dost pochybná a vyprázdněná sama o sobě. Kromě suchých referátů a rozmáchle patetických reportů se zde vždy najde pár básnivých empatických skvostů, které svým nasazením překonávají i obsah rubriky poezie. Dozvíme se, že byly slyšet „depresivní“ texty „o střetu lyrického subjektu se světem“ nebo se dočteme o autorovi, který se „rozhodl pořídit sbírku finanční na Startovači, aby měl větší tvůrčí svobodu“. Básníci tu „podpalují rebelské ohně svých veršů“, případně „upírají démonický pohled do publika“, posluchači přivírají oči nebo se poťouchle uculují. A já do toho všeho slastně mručím nad anachronickým žánrem, který nemá v žádném jiném uměleckém odvětví obdobu a prezentuje literární život jako tvorbu exotických bytostí z nějakého hodně divného paralelního vesmíru.