Berlín je město, které prochází neustálými stavebními proměnami. Ty se v posledních letech realizují stále častěji na střechách domů – můžeme tu najít fotbalové hřiště, výzkumný skleník nebo včelí úly. Střešní nástavby nabízejí i alternativní modely produkce a recyklace.
Berlín na první pohled netrpí nedostatkem zeleně. Problém je spíš její využití. Jogging nebo projížďka na kole v parku jsou zatím v pořádku, organizovat tu ale piknik, grilovat, nebo dokonce pěstovat zeleninu už možné není. Obyvatelé tohoto města, které se stále znovu nově definuje, jsou však zvyklí hledat alternativní řešení v rámci městských předpisů, a plochy ležící ladem tak získávají díky jejich aktivitám novou urbánní kvalitu.
Komunitní zeleň
Jednou z velmi populárních a oblíbených městských alternativ se stalo městské zahradničení neboli urban gardening. Průkopnický byl projekt Prinzessinengarten, založený roku 2009 na Moritzově náměstí ve čtvrti Kreuzberg. Občanská iniciativa se brzy stala vyhledávanou platformou, která pružně reaguje na trendy doby, jako jsou lokální produkce, krátký transport, ekologické a interkulturní aspekty. Na Prinzessinengarten se nejen pěstuje, ale konají se tu workshopy, literární čtení, komorní koncerty a divadelní představení – jde tak o místo setkávání lidí všech generací a profesí. Projekt má dnes již téměř v každé městské čtvrti své napodobeniny s poetickými názvy, jako Rosa Rose Garten a Himmelbeet, či s vědeckým nádechem, například Freiraum Labor.
Ani instituce nezůstávají pozadu. Studenti Fakulty módy a designu UdK (Universität der Künste) Berlin přetvořili loni v létě nevlídný univerzitní dvůr na zelenou oázu, jejíž sklizeň zpracovává místní bistro. Berlinische Galerie zase v období renovace založila před svou budovou komunitní zahradu, využívanou návštěvníky muzea i obyvateli z okolí.
Ale i Berlín má, co se týče zeleně, omezenou kapacitu, a navíc prakticky každá proluka se dnes dostává do rukou investorů. Staví se tu s razantní rychlostí, ovšem s rozporuplnou kvalitou i záměry. Vzhledem k tomu, že v současnosti míst pro slušné bydlení stále ubývá, je nutné standardizovat novou životní kvalitu za přijatelné ceny. A právě zde se nabízejí berlínské střechy. Již několik let se vědecké skupiny, firmy a spolky soustředí na otázku, jak by se město o rozloze přes 900 km2 mohlo rozvinout vertikálně. Čím více se zmenšuje a zdražuje městský prostor, tím lukrativnější bude plánovat do výšky – s ohledem na památkovou péči i písčitou půdu pod městem.
Dům na domě
V Berlíně je například už dnes možné hrát fotbal na střeše supermarketu Hellweg v Kreuzbergu, kde jsou hřiště sporadická. Na vrcholu téměř sto let staré budovy Humboldtovy univerzity ve čtvrti Mitte zase provádí Fakulta rostlinné fyziologie v rozlehlém skleníku genetické experimenty, jejichž cílem je urychlit fotosyntézu, nezbytnou podmínku života na zemi.
Pro instalaci skleníků na střechách se nabízí řada praktických argumentů: v budoucnosti bude nutné zkrátit transport potravin, takže produkce přímo „ze střechy“ by mohla zabezpečit potřeby bezprostředního okolí. Výhledově by touto cestou mělo být možné zásobit až dvě třetiny obyvatel Berlína. Skleníky a zelené střechy poskytují i další výhody, například úsporu energie: v zimě izolují a v létě zase příjemně chladí. I cirkulace dešťové vody je díky nim lépe regulována. Nezanedbatelným pozitivem střešních zahrad je také možnost chovu včel. V současné době se na střechách Berlína nachází asi tisíc úlů, některé i na prominentních místech, jako je Theater des Westens nebo kongresové centrum ICC.
Ani střešní solární panely už tu nejsou žádnou novinkou a ten, kdo je instaluje, také prodává proud svým nájemníkům. Skupina studentů Technické univerzity a UdK ve svém projektu Rooftop tuto ideu dále rozvinula. Vycházejí z principu rostoucí poptávky po obytném a splatném prostoru. Rooftop je ve skutečnosti dřevěný dům nastavený na původní zástavbu a produkující dvojnásobně více energie, než kolik sám spotřebuje. Pod střechou ze solárních buněk na obytné ploše 70 m2 včetně střešní terasy takto může bydlet jedna rodina. Specifické na tomto projektu je, že spojuje obytný prostor s regenerativní energií při zachování volných ploch na zemi. Obyvatelé těchto střešních nástaveb by měli převzít odpovědnost za svou spotřebu energií a přebytek darovat domu, nad kterým bydlí. Projekt Rooftop získal v mezinárodní soutěži Solar Decathlon (Solární desetiboj) v roce 2012 subvenci ve výši sto tisíc eur, takže následně vznikla skupina stavebních inženýrů, architektů, techniků a designérů, která vytvořila prototyp futuristického charakteru. Nejen střecha, nýbrž i okna sestávají ze solárních buněk. Počítač, kterým je dům řízen, měří intenzitu slunce a větru i množství deště a podle toho sklapuje nebo otevírá okna – energie je tedy optimálně využita. V noci speciální vrstva zakrývá okna jako záclona, přes den při vydatném slunečním záření se zvětšuje solární plocha a stíní střešní terasu. Navíc je rooftop vybaven čističkou odpadní vody na rostlinné bázi.
Výstavba celé této konstrukce trvá deset dní. Předtím je však nutné strhnout krovy a stavba se pak napojí rovnou na schodiště. Za druhé světové války totiž převážná většina berlínských střech shořela a nouzově stavěné krovy byly nižší a méně stabilní, takže tisíce z nich jsou dnes zchátralé, napadené plísní a kvůli nedostatečné výšce ani není možné je přestavět na podkrovní byty. I z tohoto pohledu nabízí projekt Rooftop ekologické a inovativní řešení, jak provádět střešní sanaci. V současnosti však stojí ještě na pevné zemi, protože proti plánované realizaci na střeše UdK se postavila památková péče.
Zlatá voda
Jednou z nejkomplexnějších vizí využití berlínských střech se zdá být Roof WaterFarm, projekt, na kterém v současnosti pracuje tým Technické univerzity. Nedaleko Anhaltského nádraží ve čtvrti Kreuzberg se v jednom ze zelených vnitřních dvorů nachází skleník a nenápadná dřevěná stavba. Jen málokdo tuší, že se jedná o pokusnou laboratoř ke studování systému, s jehož pomocí by bylo možné na střechách pěstovat zeleninu a chovat ryby díky využití odpadní vody od obyvatel domu. Za tímto projektem stojí myšlenka městského koloběhu. Ideálem je proměnit splašky v surovinu, a ne v opad.
Ve skleníku se tu právě na hliníkových stolech zcela bez zeminy pěstuje salát. Tato hydrokultura potřebuje jen substrát z minerálních vláken, který dobře absorbuje vodu bohatou na živiny, produkované rybami plovoucími ve dvou kádích hned vedle. Takovéto akvaponické systémy jsou v dnešním zemědělství, zaměřeném na maximální produkci, oblíbené pro svoji skladnost. Obdobné zařízení instalované na střeše by mohlo pokrýt osmdesát procent spotřeby zeleniny a ryb pro zhruba sedmdesát obyvatel domu. Tento přirozený oběh lze pak dále rozšířit chovem ryb přímo v odpadní vodě, samozřejmě pročištěné v biologické čističce. Hlavním předpokladem celého systému je oddělené vedení „černé vody“ z toalet, z níž se může stát „zlatá voda“, využívaná jako hnojivo, a „šedé vody“ z kuchyní a koupelen, která by měla být pročištěna na prvotřídní kvalitu.
Když se zabýváme trendem využívání městských střech, je zajímavé podívat se na jeho vývoj z demografického hlediska. Převážná většina těchto nekonvenčních projektů vzniká ve čtvrtích obydlených mladšími věkovými skupinami (např. Mitte), ve čtvrtích se silným migračním potenciálem, přinášejícím nové impulsy do urbánního soužití (např. Kreuzberg), nebo tam, kde by měl výzkum a experiment patřit k hlavním premisám, tedy v univerzitním kampusu. Ve všech třech případech se jedná o vrstvu s vyšším vzděláním a sociálním statusem, která si klade otázky týkající se smysluplné koexistence v metropoli, v níž pracuje a žije. V tomto kontextu je odvaha riskovat pro budoucnost samozřejmě mnohem větší, než s jakou se setkáme u obyvatel zámožných vilových čtvrtí, jako jsou Zehlendorf či Dahlem, kde žije převážně starší generace, která nemá potřebu velkých změn nebo inovací. Naopak populace sídlící v sociálních bytech, kupříkladu ve čtvrti Marzahn, s problémy tohoto druhu prakticky není konfrontována.
Všechny zmíněné projekty jsou z hlediska ekologických, sociálních i urbánních kritérií na výši své doby. Přirozeně však mají i svá úskalí. V případě střešní nástavby je to v mnoha případech pro dané účely malý prostor. A zástavba sama o sobě i její provoz jsou v tuto chvíli příliš drahé a zatím z ekonomického hlediska nerentabilní. I zde je proto nutný další výzkum. K realizování těchto vertikálních vizí bude zapotřebí notné dávky vášně, entuziasmu a vytrvalosti. Město zelenající se do výšky – to by mohla být urbánní budoucnost Berlína.
Autorka je historička umění.