Říkala:
Když ti dám svá písmena, černá jak višně,
svá slova kulatá jako jablka,
co mi zůstane?
Čím zapláču a čím se rozesměju,
co si budu zpívat, co potáhnu
od solar plexu k hrdlu,
co mi proteče rty,
co pocítím na jazyku,
co odskočí jak pingpongový míček
ode mě k tobě?
Říkal:
Přijď beze slov,
přijď jen s kořeněnou vůní,
s vráskami v koutcích očí,
s popraskanými rty,
se studenými prsty,
s černými kapsami,
s těmi, které sis vybrala, abys zapomněla,
s těmi, které míjíš, aby ses bála,
s těmi, kteří mají pod jazykem sladké bongo.
Báseň v překladu Marie Iljašenko vybral Petr Borkovec