Na začátku letošního roku byla soudním verdiktem definitivně osvobozena šestice srbských anarchistů, kteří byli před téměř osmi lety obviněni z terorismu. Konstrukce celého případu vykazuje podobné rysy, jaké můžeme sledovat v případě české policejní operace Fénix.
Server Voice of Anarchopacifism přišel 19. února se zprávou, která by mohla posunout debatu o současných represích proti českým radikálně levicovým aktivistům. Srbský vrchní soud definitivně zrušil obvinění nad šesticí anarchistů ze skupiny Anarhosindikalistička inicjativa (Anarchosyndikalistická iniciativa, ASI), kteří byli v politickém procesu souzeni za terorismus. Postup státní moci vůči anarchistům je přitom v různých zemích velmi podobný, ať už jde o Srbsko, o Španělsko, kde prakticky souběžně s českou operací Fénix proběhla operace Pandora, nebo o Francii, kde v souvislosti s represí proti sociálním aktivistům zanechala mediálně nejvýraznější stopu kauza Tarnac, jež se v mnoha ohledech stala modelovým příkladem „výroby teroristů“.
Zápalná lahev
Šest srbských anarchistů bylo zatčeno a obviněno z terorismu v září 2009, krátce poté, co skupina ASI vstoupila do širšího povědomí evropského antiautoritářského hnutí. Díky solidární kampani zejména členských skupin Mezinárodní asociace pracujících (IWAAIT) případ vešel do povědomí veřejnosti jako proces „bělehradské šestky“. „Dne 3. září 2009 zatkla srbská policie čtyři členy Anarchosyndikalistické iniciativy, včetně mezinárodního sekretáře Mezinárodní asociace pracujících Ratibora Trivunaća. Dostupné informace naznačují, že jde o snahu kriminalizovat libertinské sociální aktivisty, protože zatýkání přichází uprostřed probíhajících sociálních konfliktů a stávek v Srbsku. Jde o útok, na který je třeba okamžitě reagovat, protože zatčení jsou obviněni z mezinárodního terorismu,“ napsala na svůj blog slovenská členka IWAAIT.
Oficiálním důvodem zatčení byl nález dvou zápalných lahví před řeckým velvyslanectvím v Bělehradě, rozbití okna a poškození zdi velvyslanectví nasprejováním anarchistických symbolů. Všimněme si, že zápalná lahev se objevuje takřka vždy, když je třeba vytvořit nějakou teroristickou hrozbu. K útoku se přihlásila neznámá militantní skupina Černý Ilja, jež tak údajně chtěla vyjádřit solidaritu s vězněným řeckým anarchistou Todorosem Iliopulosem. Proč se však represe zaměřila na ASI? Srbská státní moc – stejně jako ta francouzská v případu „teroristů z Tarnacu“ – totiž potřebovala doložit, že útočníci byli mezinárodně organizovaní, a ASI mezinárodní spolupráci přímo deklaruje ve svých prohlášeních. Vzápětí po zatčení členů iniciativy úřad státního zástupce změnil kvalifikaci jejich činu z „obecného ohrožení“ na „akt mezinárodního terorismu“. Soud rovněž argumentoval tím, že ASI zveřejnila na svých webových stánkách solidární komuniké, přestože u něj bylo uvedeno, že nevyjadřuje postoj skupiny. – Podobně se česká policie v rámci operace Fénix zaměřila zejména na ty iniciativy, které na svých webech otiskly hromadně rozesílaná komuniké Sítě revolučních buněk.
Bez důkazů
Záměry srbského establishmentu je třeba chápat i v historickém kontextu. Úspěšný justiční úder proti radikalizujícímu se srbskému antikapitalistickému hnutí, které má silné kořeny jak v jugoslávské historii a samosprávném socialismu, tak v odkazu studentské rebelie z roku 1968, by anarchisty delegitimizoval a vytvořil by precedent pro další represe. Proto také anarchistické iniciativy sdružené v Anarchist Black Cross (ABC) pořádaly po celém světě solidární akce, včetně benefičních koncertů a sbírek. Kampaň za osvobození bělehradské šestky se pochopitelně vedla i v samotném Srbsku. Skupina srbských intelektuálů ve svém otevřeném dopise z prosince 2009 mimo jiné zmiňuje příklad tří anarchistů, kteří byli za vylepení solidárních plakátů obviněni z trestného činu maření úředního rozhodnutí.
V únoru 2010 se aktivistům podařilo za pomoci mezinárodního tlaku vyhrát první z velkých soudních bitev a byli propuštěni na kauci. Na jednání soudu v únoru 2010 přišlo bělehradskou šestku podpořit 200 příznivců. Svou roli hrál i fakt, že Ratibor Trivunać vykonával v době svého prvního zatčení funkci generálního sekretáře IWAAIT. V atmosféře relativně vysoké veřejné podpory obviněným soud uznal, že neexistuje dostatek důkazů, které by prokázaly propojení mezi ASI a skupinou Černý Ilja. Trivunać se k rozhodnutí soudu vyjádřil takto: „Soudce krátce vysvětlil, že jeho rozhodnutí je založené na právu, nikoli politice, čímž připustil, že proces byl od začátku motivován politicky, a že neexistují důkazy o našem zapojení.“ – Podobně tuzemská operace Fénix mířila původně proti Síti revolučních buněk, jejíž existenci, natož propojení se zatčenými anarchisty nikdo neprokázal, a vykonstruovanost obvinění byla tak markantní, že policie musela oba případy začít projednávat samostatně. Mimoto srbskou a českou represi spojuje i moment nelegitimního věznění.
Zločin, který se nestal
Radost z vítězství však srbským anarchosyndikalistům nevydržela dlouho. Jak připomíná britský web Freedom News, protesty proti NATO, které otřásly v roce 2011 Bělehradem, se staly záminkou ke znovuotevření procesu a posloužily k legitimizaci protianarchistických represí, protože obžaloba mohla poukázat na „společenskou škodlivost“ již dříve souzených aktivistů. Poté, co byl během protestů zatčen Trivunać, odvolací soud přijal stížnost obžaloby, která argumentovala, že propuštění anarchistů byla chyba. Následovala další série nekonečných soudních líčení, na jejímž konci na počátku letošního roku soud potvrdil původní verdikt: pro spojení členů ASI s útoky na řeckou ambasádu neexistují důkazy.
Skutečnost, že k definitivnímu zproštění viny došlo až po osmi letech, může být poučná i pro obviněné české anarchisty. Srbský případ ukazuje, že stát vynaloží maximální prostředky k tomu, aby v případě politických kauz neprohrál. Českou obdobou je proces s ruským anarchistou Igorem Ševcovem. Když nevyšlo obvinění z podpálení domu ministra obrany, použilo se alespoň „hlídání při sprejování“. I kdyby bylo takové soudní přelíčení úplně absurdní, pro establishment je často přijatelnější zavřít někoho třeba za lepení samolepek než se držet zákonů a uznat, že šlo o mylné obvinění.
Případ bělehradské šestky nicméně může být pro české soudy určitým poučením – jakkoli srovnáváme země s odlišným právním systémem a obě kauzy se v řadě podstatných detailů liší (zejména v bodu nasazení policejních provokatérů). Dá se předpokládat, že čím delší a absurdnější bude snaha státu o prokázání zločinu, který se nestal, tím lépe pro obviněné anarchisty. Srbská kauza nakonec dopadla tak, že ASI vysoudila zpět finance, které musela do procesu vložit, a zčásti je pak rozeslala zpět lokálním skupinám ABC. Zpětně viděno, proces anarchistické hnutí v mnohém posílil.
Autor je středoškolský učitel a aktivista sociálních hnutí.