Běloruskojazyčná satelitní televize Belsat, financovaná polskou vládou a vysílající od roku 2007 z Varšavy, přinesla 26. května reportáž z protestní akce proti výstavbě jaderné elektrárny v Astravci na jihozápadě Běloruska. Protest ve městě Zaslauje nedaleko Minsku měl mít původně podobu pochodu, ten ale úřady nepovolily, proto účastníci uspořádali jen kulatý stůl a poté v ulicích sbírali podpisy proti spuštění elektrárny. Akce nebyla povolena, neměla v místě konání žádnou propagaci a účastnilo se jí asi patnáct lidí. Odpor vůči elektrárně koordinují Zelení, křesťanští demokraté a solidární hnutí Razam. V plánu mají organizovat protesty 26. dne každého měsíce – na památku černobylské havárie, k níž došlo 26. dubna 1986. Aktivisté upozorňují, že času mnoho nezbývá, neboť už v listopadu se bude do reaktoru navážet palivo a v příštím roce začne první energetický blok pracovat. „Výsledky zátěžových testů, provedených na jaderné elektrárně, vyvolaly mezi zahraničními odborníky mnoho otázek. Hlavním závěrem litevské pracovní skupiny je, že astravecká elektrárna neodpovídá současným bezpečnostním požadavkům,“ připomíná zpráva. Odpůrci také zdůrazňují, že elektrárna prohloubí ekonomickou závislost země na Rusku, staví se totiž za ruskou půjčku a v Rusku se bude nakupovat i palivo. Sousední Litva přitom odmítá nakupovat běloruskou elektřinu a usiluje o to, aby stejné stanovisko zaujaly i další evropské země. Při stavbě elektrárny chyběl nezávislý dohled a informace o problémech se utajují. V červenci 2016 přitom došlo k pádu reaktoru, letos 17. února zase v elektrárně hořelo. Úřady zareagovaly prý až poté, co o těchto událostech začali mluvit aktivisté. Státní média však o elektrárně píší jen v dobrém a většina běloruské společnosti ji zřejmě nevnímá jako problém.
Server Finance.Tut.by 27. května informoval, že podpora v nezaměstnanosti činila v Bělorusku v dubnu 27,5 běloruského rublu, což je přibližně 300 korun. Novináři spočítali, co si za ni lze pořídit. „Za 27,5 běloruského rublu si lze koupit například 2,3 kilogramu hovězího bez kosti nebo 2,9 kilogramu vepřového bez kosti, 4 kilogramy měkkého salámu, 21 litrů trvanlivého mléka, 15 kilogramů pohanky, zhruba 34 kilogramů brambor nebo zhruba 30 kilogramů mrkve.“ Nezaměstnaný také může devětkrát poobědvat v jídelně. Nízká podpora v nezaměstnanosti má za následek velmi nízkou oficiální nezaměstnanost, která nepřevyšuje půl procenta. Faktická nezaměstnanost přitom podle statistických údajů dosahuje 5,1 procenta práceschopných obyvatel. Pro srovnání uveďme, že průměrná běloruská mzda byla v dubnu tohoto roku 921 běloruských rublů, tedy něco málo přes 10 tisíc korun. Běloruský prezident Alexandr Lukašenko teprve 25. ledna tohoto roku zrušil dekret o příživnictví, který ukládal ekonomicky neaktivním občanům zvláštní daň. Nyní se ale chystá nový zákon, jenž by měl všechny „příživníky“ donutit platit plnou cenu za služby dotované státem. Konkrétně půjde o náklady na bydlení, energie a zdravotní péči. Příživníků je v Bělorusku údajně kolem čtvrt milionu. Rozhodovat o tom, kdo příživník je a kdo není, budou zvláštní komise v regionech.
Ve státních novinách Zvjazda, jediném velkém běloruskojazyčném deníku, vyšel 26. května rozhovor s genetikem z běloruské akademie věd Alehem Davidzenkem, který nastínil perspektivy pěstování sóji v Bělorusku. Sója se tam prý pěstovala už na konci 19. století, dnes ale roste jen na zhruba dvou tisících hektarech zemědělské půdy. Běloruští šlechtitelé přitom vytvořili řadu odrůd sóji, které se úspěšně pěstují například na území Ruska. „Dříve se v naší zemi nepěstovala ani řepka olejka. Když ji začali pěstovat, výnosy byly kolem tří čtyř metráků na hektar a říkalo se, že u nás neroste, že se nehodí do našeho klimatu. Když ale její pěstování podpořili finančně, naučili jsme se, jak mít slušnou úrodu. To samé musíme zopakovat se sójou.“ Akademik připomněl, že kapacity běloruského potravinářského průmyslu pro zpracování oleje značně převyšují objem olejnatých plodin, které se v zemi pěstují. V prosinci se ve městě Smarhoň navíc otevře továrna na zpracování řepky, slunečnic a sóji, kterou postavil ruský investor. Její kapacita je však tak velká, že ostatní závody zůstanou bez surovin. Pěstování sóji je tudíž podle Davidzenka důležitým faktorem ekonomické bezpečnosti. „Díky sóji bychom mohli mít levnější maso v obchodech a také levněji vyvážet produkty živočišné výroby, což by nám umožnilo ovládnout nové trhy.“
Běloruská mutace deníku Komsomolskaja pravda přinesla 24. května zprávu o uzavření skandální minské výstavy, na níž mohli diváci zhlédnout vycpaná zvířata v pozicích, v nichž se v přírodě páří. Název výstavy zněl „Pohlavní chování zvířat v divoké přírodě“. Expozice pářících se zvířat, kterou do Minsku přivezl ruský preparátor Pavel Glazkov, netrvala ani dva týdny. Není však jasné, proč tak brzy skončila. Úřady prý sice dostaly několik stížností na „morální aspekt výstavy“, představitelé minského magistrátu ale tvrdí, že výstavu schválili a její uzavření s nimi nemá nic společného. Organizátoři uvádějí, že mají na výstavu „stoprocentně pozitivní ohlasy, jak o tom svědčí i návštěvní kniha. Spokojeni byli obyvatelé Minska i cizinci.“ Výstava se prý uzavírá z technických důvodů.