Pátý ročník projektu XY, večerní procházky po olomouckých vernisážích, představil umělce, kteří mají vztah ke Zlínu. Samotné město až na pár výjimek nebylo tématem prezentované tvorby, smyslem celé akce tak zůstává spíše spolupráce nezávislých galerií a průnik současného umění do veřejného prostoru.
Cílem přehlídky XY, kterou pořádají nezávislé olomoucké galerie a jež se letos v dubnu uskutečnila už popáté, je během jednoho dne prostřednictvím série na sebe navazujících vernisáží a dalších akcí představit uměleckou tvorbu spojenou s jedním konkrétním městem. V minulých letech měli návštěvníci možnost seznámit se s uměleckou tvorbou spjatou s Brnem, Ostravou, Ústím nad Labem a Bratislavou. Leitmotivem letošní procházky se stal Zlín – v rámci projektu tak byli představeni umělci s vazbou na něj, a to v galeriích, které nemají vždy podobu důvěrně známých výstavních prostor typu white cube. Odpolední procházka započala v Galerii XY vernisáží výstavy Anny Minx s názvem Planeta psů. Minx pracuje s dětskými hračkami a dále je používá jako objekty – vypreparovává jejich robotické skeletony. Ty měli diváci možnost vidět v části galerijního prostoru reprezentující „Planetu psů“, proti níž se stavěly další planety. Autorka ve spolupráci s kurátorkou Monikou Bekovou představila barevný a implicitně hravý svět odložených plyšových hraček, poodhalila náčrty svého kreativního procesu a v prostoru nechala pohupovat tezi o nadprodukci, konzumu a možné udržitelnosti prostřednictvím recyklace použitých věcí.
Ve sklepním prostoru XY-1 kurátoři Alexandr Jančík a Jaromír Pražák zahájili výstavu Sonda Ondřeje Silného. Jedná se o vícekanálovou projekci se syntetickou i autentickou zvukovou stopou, která zachycuje zlínské podzemí, původně sloužící pro rozvod páry a elektřiny. Kurátoři vytvořili tak imerzivní instalaci, že se diváci opravdu na chvíli ocitli ve stísněném podzemí: někteří se snažili co nejrychleji najít cestu ven ze tmy, jiní naopak hledali správný úhel pro sledování fragmentů videa skrze díry v OSB deskách.
Baťovská kolonizace
Na Sondu programově navazovala projekce krátkého snímku zlínského rodáka Jiřího Žáka v Divadle na cucky. Videoesej Mateřské město vznikl v roce 2015 a neváže se k Žákovu vztahu ke Zlínu, jak by mohl název naznačovat, ale věnuje se kolonizačnímu aspektu obuvnické firmy Baťa, konkrétně výstavbě několika osad v Brazílii, které vznikly z Baťovy iniciativy mezi léty 1940 a 1954 za účelem rozvinutí výroby. Záběry na postavu procházející expozicí Princip Baťa v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně se střídají s dobovými záběry pracovníků a pracovnic z Baťových závodů a jsou doplněny monologem, který popisuje proces zmíněné kolonizace – proti expozici oslavující „fenomén Baťa“ stojí snaha o obrácení narativu a vyprávění příběhu z perspektivy kolonizovaných obyvatel.
V kontextu Žákových děl se často setkáváme s kritickým přístupem, jenž tematizuje historické události nebo současné dění – během vernisáže ve Vitríně Deniska měli návštěvníci možnost vidět část jeho tvorby zaměřenou na současnost. Výstava Pretext pracovala s tématem „citlivosti institucí“. Ve vitríně byl vystaven plakát s výroky Ministerstva zahraničních věcí České republiky, respektive prvních vět z jeho prohlášení a stanovisek k mezinárodním konfliktům. Vybrané výroky nesou stopy silného citového zabarvení – odtud pramení Žákovo polemické zamyšlení nad „institucionální emocionalitou“. Plakát je jen jednou z rovin výstavy, text si lze také poslechnout v ASMR formě na webu pretext.pifpaf.cz. Na místě byly k dispozici také nálepky ironicky komentující problematiku zbrojního průmyslu ČR.
Na ulici i na fakultě
Další zastávkou byla Lomená galerie, kde byly vystaveny nástěnné malby Vojtěcha Skácela s názvem Pukne větev, srdce se otevřou, inspirované ikonografickým zobrazením božího srdce. Na stěnách byly vyobrazeny paprsky vycházející z pomyslného středu – srdce, jež symbolizuje individuální duchovní rovinu každého jedince. Lomená galerie je pouliční galerií, a snad i proto se stala docela příznačným místem pro Skácelovu poetickou duchovní konfrontaci s kolemjdoucími (a často náhodnými) diváky.
Z podloubí Lomené galerie se diváci ocitli na Univerzitní ulici před Galerií Véčko, kde vystavovala Lenka Glisníková projekt Challenger v kurátorské spolupráci s Nelou Klajbanovou. Glisníková se, podobně jako Skácel, Minx a další autoři a autorky, kteří v rámci XY vystavovali, nevěnuje přímo tématům spojeným se Zlínem. Instalace ve vitríně sestávala z koláží, jež vytvářely imaginární přístroje zefektivňující pracovní výkon. Autorka tím naráží na korporátní (firemní) kulturu a rozšiřující se nabídku péče o zaměstnance ve formě nejrůznějších benefitů, jako například lekce jógy nebo spánek během pracovní doby. Pro autorčiny nástroje ke „zvyšování efektivity práce“ je charakteristická jejich estetická rovina, jež evokuje hebkost a komfort.
Další část procházky už se odehrávala na půdě Pedagogické fakulty Univerzity Palackého. Galerie Monitor a Basement tu prezentovaly tvorbu přehledovým a hravě edukativním způsobem: v Monitoru si návštěvníci mohli sednout do křesel a při pití kávy z automatu na obrazovce sledovat pásmo Animat Zlín: Řády fantazie, složené z prací studentů a absolventů Ateliéru animované tvorby z Katedry multimediálních komunikací na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně; v Basementu představila Vendula Burgrová společně s kurátorem Davidem Bartošem projekt Bažant plný malinovky. Na stěnách byly pověšeny polaroidy a velkoformátové fotografie, které reklamně kýčovitou estetikou diváka dovedly až k fotokoutku, kde se mohl obléct do operačního pláště nebo se vžít do role pacienta, případně si pročíst ziny s lékařskou terminologií. Burgrová tak odkazovala na dětské hry, v nichž se aktéři stávají dospělými.
Když se setmí
Po setmění na účastníky čekala poslední tři místa k navštívení. Galerie 9:16pm má specifické instalační podmínky – jde o dva reklamní panely ve výloze Muzea Olomouc. Dva vystavené statické snímky zlínského fotografa Dušana Tománka ze série Nářadí nejen že porušily očekávanou dynamiku pohyblivého obrazu, ale snažily se také komunikovat s okolím, konkrétně s reliéfy nad výlohou muzea. Specifika okolí mohli diváci obdivovat i při promítání snímku Ikarie Lazarová. Zlínská skupina Opuka tu prezentovala svůj filmový mashup složený z pasáží filmů Markéta Lazarová a Ikarie XB 1, jimž prohodila zvukové stopy. Procházku XY symbolicky zakončila vernisáž v galerii HROB, která mění lokaci s každou výstavou. Vedle Letní galerie v mírném kopci měli diváci možnost vidět ve vykopané díře v zemi o rozměrech hrobu Martinem Kyrychem poskládané modely letadel v originálních krabicích.
S výjimkou výstav Ondřeje Silného a Jiřího Žáka, kteří ve svých dílech obsahově akcentovali Zlín jako místo s lokální specifičností, bylo snadné zapomenout na klíč výběru umělců. Návaznost na zlínský kontext ostatně často spočívala pouze v tom, že autoři z města pocházejí, případně tam studovali. Důležitějším aspektem tak bylo samotné fungování nezávislých galerií a to, že díky mnoha „výstavním výlohám“ se současné umění nenápadně stává součástí olomouckého veřejného prostoru.
Autorka je teoretička umění.
XY 2019. Galerie XY, Divadlo na cucky, Vitrína Deniska, Lomená galerie, Konvikt bistro & bar, Galerie Véčko, Galerie Monitor, Basement, 9:16pm, Letní galerie, HROB, Vertigo, Olomouc, 18. 4. 2019.