Přeložil Jiří Popiolek
Argo 2021, 191 s.
Ve své nové knize se slovenský spisovatel Jozef Karika vrací k tomu, co umí nejlépe: k psychologickému hororu ohledávajícímu sílu strachu a lidské podvědomí. Titulní smršť odkazuje na reálný jev spojený s takzvaným halným větrem, který na polské straně Tater vyvolává zatemnění mysli, zvýšenou kriminalitu, rvačky a sebevraždy. Hlavní hrdina, jenž (podobně jako v ostatních autorových knihách) ničím nevyčnívá z průměru, se po nálezu autokamery s podivnou nahrávkou zaplete do vyšetřování vysokého počtu nehod a úmrtí v okolí Liptovské Mary. Zjistíme, že sem z Polska zasahuje onen prokletý vichr a že se zde zjevuje démon větru, který po kraji rozsévá šílenství a smrt. Poměrně obvyklá žánrová zápletka pronásledování fantasmatem, před nímž nelze uniknout, má silnou atmosféru a knize nechybí spád ani dobré dialogy, ovšem v porovnání s autorovými staršími prózami Strach či Trhlina je děj mnohem přímočařejší. Přesto autor na posledních stránkách popře většinu žánrových očekávání. Za využití populárních kvantových teorií, výzkumů vědomí, Jungova učení a předpokladu o nesamozřejmosti takzvané objektivní reality, na níž se shodují fyzici i neurovědci, totiž Karika čtenáře zavede za hranici života. Činí tak extaticky a transgresivně, byť samozřejmě v míře, kterou lze tlumočit čtenáři žánrových bestsellerů – daří se mu to však překvapivě vkusně a přesvědčivě: „To všechno, co ti v běžném stavu, běžné každodennosti – tedy ve snu – připadá jako pohoří, ohlušující a zásadní totalita tvé existence, se z této strany jeví jen jako špendlíková hlavička.“