Ukrajina v důsledku ruského vpádu čelí vážným finančním problémům. Ve státní pokladně chybějí každý měsíc miliardy dolarů. Tento deficit zemi pomáhají pokrýt především zahraniční partneři. Důležité jsou ale i daňové příjmy státu, píše se v článku věnovaném blížícím se změnám v daňových předpisech, který vyšel 1. prosince v online deníku Ukrajinska pravda. Z prostředků od zahraničních partnerů totiž Ukrajina nemůže financovat sféru obrany a bezpečnosti – donoři to neumožňují. Na začátku války země poskytla velkým firmám i soukromníkům nevídané daňové úlevy, jejichž smyslem bylo udržet ekonomiku v chodu a předejít nedostatku základního zboží. Ukrajinci tak nemuseli platit clo ani DPH z dovezeného zboží. Nejvyšší rada dále vyhlásila moratorium na daňové kontroly, zrušila spotřební daň a DPH na benzín, osvobodila od daní některé skupiny živnostníků a dovolila jim také nepřispívat do sociálního systému. Velké společnosti dostaly možnost platit místo dosavadní jednotné pětiprocentní daně z příjmů každý měsíc jen dvouprocentní daň z obratu. To je ovšem poměrně problematické zvýhodnění, které podle Ukrajinské pravdy mnoha firmám s nižšími zisky příliš nepomohlo. Ochotně ho naopak využívali například provozovatelé hazardních her. S tím, jak se ekonomika postupně přizpůsobovala válečným podmínkám, vláda úlevy omezovala. Až do začátku války byly nejdůležitějším zdrojem rozpočtových příjmů daně z dovozu a cla. Jejich zrušení navíc zvýhodňovalo importované zboží a ohrožovalo státní valutové rezervy. Proto je Ukrajina obnovila už začátkem léta. Teď chce vláda přistoupit ke zrušení úlevy v podobě dvouprocentní daně z obratu. Ta je podle názoru odborníků výhodnější pro velké firmy, čímž deformuje konkurenci a napomáhá vzniku monopolů. Spokojeni s ní nejsou ani mezinárodní partneři, zvláště Mezinárodní měnový fond. „Pokud se úlevy nezruší, bude těžké zahraničním partnerům vysvětlit, proč Ukrajina, která žádá o miliardy dolarů na financování svých výdajů, nedá alespoň část potřebných prostředků dohromady sama,“ konstatuje se v závěru článku.
Od 22. listopadu provádí ukrajinská tajná služba SBU prohlídky církevních budov, chrámů a klášterů Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu. Dění s velkým zájmem sledují ukrajinská média, která si kladou především dvě otázky: co tyto zákroky podnítilo a jaké jsou další vyhlídky této církve. Ta sice už na konci května oficiálně odmítla dosavadní závislost na ruské pravoslavné církvi, ale prudký pokles počtu věřících, jenž nastal po začátku rusko-ukrajinské války, se jí asi jen tak zvrátit nepodaří. Ve zpravodajském týdeníku Dzerkalo tyžňa vyšla 1. prosince analýza odbornice na církevní problematiku Kateryny Ščotkiny. Autorka nepochybuje o tom, že tajná služba měla konat už dávno před válkou, výsledky prohlídek nicméně za příliš přesvědčivé nepovažuje. Propagandistické brožurky ani objevená hotovost podle ní nemohly nikoho překvapit. V této souvislosti připomíná, že ke skutečně šokujícímu objevu došlo v jednom z kyjevských klášterů v dubnu 2018, když novináři zjistili, že se tam jako mnich skrývá Rafael Lusvarghi – Brazilec, který bojoval v ozbrojených složkách neuznané Luhanské lidové republiky. Za úspěšnou lze považovat nanejvýš razii v Černivcích, kde bezpečnostní složky vytáhly z postele archimandrity Nykyty Storožuka polonahého – a nezletilého – zpěváka církevního sboru. To sice není nic nečekaného, ale u věřících, které tato církev „vede k nesmiřitelné homofobii“, by fotografie z prohlídky mohly mít určitý ohlas. V ukrajinském parlamentu prý už leží několik návrhů zákonů, které by další působení církve na Ukrajině zcela znemožnily, novinářka se však domnívá, že vláda o to ve skutečnosti nestojí. Stačila by jí povolnější církev, která by pozorněji naslouchala jejím přáním. Církevní hodnostáře tak čeká rozhodnutí, zda se definitivně „zřeknou spojení s Moskvou a najdou si spolehlivé spojence na Ukrajině, nebo zda se marginalizují jako opora ruského (nebo spíš sovětského) pravoslaví na Ukrajině“. Ščotkina dále uvažuje, zda smysl razií nespočívá právě v tom, aby církvi pomohly opustit lůno ruského pravoslaví s minimálními ztrátami. Problém je ovšem v tom, jaké by pak bylo její postavení. Jako nekanonická církev by na tom byla podobně, jako Ukrajinská pravoslavná církev Kyjevského patriarchátu do roku 2019, kdy patriarcha konstantinopolský Bartoloměj podepsal tomos o její autokefalitě. Možná by pak udělala nejlépe, kdyby se k ní připojila, uzavírá s lehkou nadsázkou novinářka. Dodejme, že ukrajinská média již informovala také o kuriózní dohře skandálu archimandrita Nykyty, kterého metropolita Onufrij v neděli 4. prosince vysvětil na biskupa. Podezřelé fotografie novopečený biskup vysvětluje tím, že přítomní se museli svléct na rozkaz příslušníků SBU.
Ukrajinský mediální web Detektor media přinesl 3. prosince rozhovor se zkušeným mediálním manažerem Oleksijem Mustafinem, který v něm mimo jiné komentuje komplikovanou situaci ukrajinských televizních kanálů. Ty podle něj trpí nedostatkem financí a přílišným soustředěním na válečné zpravodajství. Problematický je i sílící vliv státu. Když se oligarcha Rinat Achmetov v létě vzdal svého mediálního holdingu, přestala vysílat i jeho televize Ukrajina 24. Kolektiv stanice však svou činnost nedávno překvapivě obnovil pod značkou kanálu My – Ukrajina, který se zapojil do celostátního zpravodajského telemaratonu, jehož program určují ukrajinské úřady. Někteří pozorovatelé poté projevili obavy, že nová televize bude přímým nástrojem prezidentské kanceláře, konkrétně jejího šéfa Andrije Jermaka. Mustafin tvrdí, že je lepší, když mezi sebou vládní představitelé „o vliv na média soupeří, než když je řídí jedna tvrdá ruka“. Zájmům diváků by však dle jeho názoru vyhovovala spíš konkurence soukromých a veřejných médií. Ukrajinská vláda podle něj postavila média do obtížné situace už před válkou. Začala totiž omezovat mediální vliv oligarchů, včetně jejich investic, současně ale sama média finančně nepodporovala s chytrým vysvětlením, že „Evropa požaduje omezení vlivu státu na média“.