Bratislavská blackmetalová skupina Besna si získala pozornost loňským albem Zverstvá. Aktuálně pokračuje v sérii koncertů nazvané Neha Tour a zapojila se do iniciativy Slovenská Tepláreň, reagující na tragický homofobní útok, od něhož právě uplynul rok. Jak jde black metal dohromady s něhou, folklórem a aktivismem za práva LGBTQ+ komunity?
Blackmetalová formace Besna je na scéně už nějaký čas, nicméně nikdy nebyl její hlas tak aktuální jako během roku po střeleckém útoku v bratislavské Zámocké ulici, při němž 12. října 2022 zahynuli dva návštěvníci klubu Tepláreň. Slovenští hudebníci tehdy vykročili z žánrových konvencí a otevřeně se postavili na podporu LGBTQ+ komunity, čímž si získali nové publikum, především ale ukázali, že jedna z nejuzavřenějších hudebních subkultur může mít i zcela jinou tvář než tu pomalovanou warpaintem.
Když je něha hrozbou
Po druhé, skandinávské vlně blackmetalových kapel, k níž patřil pravicový radikál a odsouzený vrah Varg Vikernes, spojený s projekty Mayhem a Burzum, ale i další protagonisté hlavně norské scény, kteří v devadesátých letech spáchali několik žhářských útoků i vražd, má black metal zřejmě už navždy pošramocenou pověst. Jakkoli ale na odiv stavěná mizantropie a satanismus stále představují vděčná témata pro novináře, mimo subkulturní bublinu už pronikly i jiné podoby nejextrémnější podoby metalu a prostor pomalu dostávají také skupiny, jež dokládají, že se obejdou bez morbidní stylizace a dalších žánrových propriet.
Ukazuje se, že samotný antiklerikalismus a radikální nonkonformismus mohou v jiném prostředí, než jsou liberální severské státy, získat silně emancipační potenciál. Příkladem je právě čtveřice slovenských hudebníků v černých hábitech, kteří se otevřeně angažují proti násilí a ultrapravicovému extremismu, čímž se zároveň obracejí proti stereotypům, jež na sebe black metal nabalil. Že nejde jen o proklamace, dokládá spolupráce Besny s iniciativou Slovenská Tepláreň, zapojení se do předvolební mobilizační kampaně Chcem tu zostať nebo hmotná podpora organizace Inakost, ke které putuje část výdělků z prodeje aktuálního singlu Neha.
Singl, jehož výtvarný doprovod tvoří černobílá fotografie rukou skrývajících za zády dvě utržené květiny, vznikl jako přímá reakce na útok na Tepláreň a skupina jej věnovala jeho obětem Juraji Vankuličovi a Matúši Horváthovi. Skladbou se členové kapely podle vlastních slov chtěli postavit nejen homofobii a transfobii, ale i sílícímu antisemitismu a dalším fašistickým tendencím v současné slovenské politice i společenské atmosféře. „Jak krehká musí byť predstava, keď cudzia neha je pre ňu hrozbou?“ ptá se autor textu Martin Pinter. A opakuje: „Kto mohol tušiť? Čo bude ďalej?“
Vichřice lží
V českém prostředí o Besně dlouho věděli prakticky jen metaloví insideři, loni si nicméně získala publicitu nadšenými recenzemi alba Zverstvá a v létě se postarala o překvapení na multižánrovém tasovském festivalu Beseda. Kapela se však představila už v roce 2018, a sice třípísňovou eponymní nahrávkou, která ve fyzické podobě vyšla jako CD v ručně vyrobeném obalu z použitých tetrapaků – což o východiscích skupiny také něco vypovídá. Na debut o dva roky později navázal split s mnichovskými Abis, na němž v dvojici písní Cesta krvi a Jazero slovenští hudebníci předvedli svébytnou fúzi black metalu, hardcoru a folklórních prvků. Žánrová klišé přitom využili k vytvoření kontrastu s netradičním obsahem.
Texty posledního alba Zverstvá mísí společenskou kritiku s přírodní lyrikou. Deska je netypická už tím, že svědčí o naprostém odklonu od eskapismu a uzavírání se v alternativní realitě. Besna mluví o světě tady a teď, jakkoli v písních lidé získávají podobu šelem nebo temných lesů a horských hřebenů. Mnohde jako by texty vycházely z romantizujícího pojetí krajiny, která neexistuje sama o sobě, ale jako kulisa příběhů odehrávajících se v naší mysli. Příroda zde není autonomní vůči subjektu, ale je na něm závislá – ať už jako jeho protiklad, nebo jeho obraz. Člověk a jeho vnitřní svět i kultura jsou zde odrazem krajiny a naopak v krajině lze spatřovat archetypální předobrazy společnosti, zde ovšem výrazně aktualizované. Například lavina tak odkazuje na konzervativní omezenost a stává se metaforou nabalujících se konspirací a dezinformací. „Pád vločky za vločkou, / víchrica lží, / pod tonou nánosov pravda sa zmení (…) Pod ľadom v temnotách vľúdnosť je ukrytá, / krehká, utláčaná lavínou slov,“ zpívá se v úvodní skladbě Ľadovec.
Selka s parožím
Subverzi vůči ortodoxnímu pojetí žánru jasně naznačuje už obal, který se zcela vymyká tradiční černočerné metalové estetice, přitom ale perfektně zapadá do interpretace žánru, jak k němu Besna přistupuje. Použitý folklórní motiv jako by naznačoval, že děs a zlo se mohou ukrývat i za obrazy, které bývají považovány za krásné. Stačí jen drobné narušení konvence – v tomto případě paroží na hlavě stylizované selky – a původní význam, odkazující k tradici, prostotě a hojnosti, se relativizuje a rozpadá.
Podobně neortodoxně pracuje Besna se spiritualitou a náboženstvím. Explicitní náboženské odkazy zde nejsou jen prostou adaptací žánrového jazyka; i ony se stávají metaforou společenských problémů. Apropriací žánrového kýče se tak Besna umně vyhýbá kýči politickému. Díky tomu se může spiritualita volně prolínat se společenskou kritikou i romantickou přírodní lyrikou a přitom vypovídat o aktuálním světě. Právě to je ostatně důvodem, proč skupina dokáže oslovit širší publikum než tvrdé jádro metalových fanoušků odchovaných kultovními kapelami jako Root, Törr, Masters Hammer, případně Cult of Fire nebo Solfernus.
Autor je kulturní publicista.