Přeložil Jakub Hlaváček
Malvern 2023, 112 s.
Proslulý francouzský dramatik rumunského původu Eugène Ionesco (1909–1994) je u nás dobře znám již od šedesátých let, kdy česká divadla uváděla jeho absurdní hry Plešatá zpěvačka, Lekce, Židle, Třeštění ve dvou, Král umírá a Nosorožec. Poté, co v roce 1968 odsoudil sovětskou agresi proti Československu, se ocitl na černé listině a mohl se vrátit na zdejší scény až po listopadu 1989. Je chvályhodné, že překladatelé v posledních desetiletích zpřístupňují i jeho „nedivadelní“ díla, jako jsou Střípky deníku, román Samotář, povídkový soubor Fotografie plukovníka a rozhovory o divadle, literatuře a tvorbě Mezi životem a snem. Ionescovy čtenáře nejspíš překvapí dílko vydané na konci loňského roku ve zdařilém českém překladu: jeho čtyři pohádky vznikly jako ztřeštěné historky, jež nápaditý otec vyprávěl své dcerce. Běžné domácí příhody se rozvíjejí v humorných detailech a vrcholí situační, ale především jazykovou absurditou: „,Tomuhle se říká sýr?‘ ptá se Josefínka. ,Tak dobře, budeme si myslet, že je to sýr.‘ ,Ne, ne,‘ řekl tatínek, ,protože sýru se neříká sýr, ale hrací skříňka. Hrací skříňce se říká koberec.‘“ Malé i větší děti určitě ocení něhu, hravost a zábavnost pohádek, ilustrovaných půvabnými fantazijními obrázky. Návštěvníkům Ionescových her pohádky připomenou, že jejich autor už v polovině minulého století poukazoval na „tragédii jazyka“ v moderním světě a varoval před rozmachem vyprázdněné mezilidské komunikace, připomínající samoúčelné výlevy figur v Plešaté zpěvačce.