LP, Day After Records 2023
O pražském Táboru se už od jeho vzniku mluvilo v superlativech jako o něčem, co se nevymyká jen tuzemskému mainstreamu, ale i přešlapující alternativní scéně. Čtveřice muzikantů a muzikantek ze skupin Oswaldovi, Or nebo Vole a Bahratal vytvořila zajímavou směs hardcoru, noise rocku a temné jižanské gotiky, úspěšně přesazené do českého prostředí. K tomu se přidává spirituální lyrika odkazující k písničkářství Oldřicha Janoty. V posledních letech skupina poctivě obrazila všechny důležité hudební akce. Pokud jste se ocitli na některém z jejích koncertů, většinu tracků z Údolí hvězd už patrně znáte. Zbytek nepřekvapí, ale potěší. Melancholické pasáže se tu opět střídají s hlučnějšími, noiserockovými momenty i pochmurným skřípěním harmonia. Výsledek by se dal popsat jako specifická podoba ambientního folku s posthardcorovými vlivy. Žánrové zařazení kapely je nicméně nejen obtížné, ale vlastně i zbytečné, jakkoli je formální stránka věci hodná pozornosti. Vraťme se ještě k textům. Kapele se podařilo najít způsob, jak plně vytěžit češtinu, která při psaní písní často představuje problém, někdy nepřekročitelný. Tábor se nebojí poměrně svérázného nakládání s jazykem, když například pracuje s absencí přísudků, což vytváří silný a zároveň jednoduchý efekt jazykové abstrakce. Od melancholie přitom přechází až k vyloženě hororovým polohám. Oproti debutu se novinka daleko neposunula, na české scéně se ale jedná o natolik ojedinělý projekt, že je třeba uvítat i samotné jeho pokračování.