Historička umění Karolina Jirkalová ve své knize zkoumá tuzemské architektonické dění na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Oproti obvyklé představě o roku 1989 jako momentu zlomu nachází v oblasti svého výzkumu mezi minulým a současným režimem řadu kontinuit.
Dráha, po níž jsme se v minulosti vydali, a rozhodnutí, která jsme učinili, nutně určují naši budoucnost – tak by se dal shrnout koncept „path dependence“, používaný především v sociálních vědách. Toto pojetí dějinné setrvačnosti jde proti obvyklému výkladu nedávné české historie, v němž rok 1989 představuje zásadní dějinný zvrat, dělící časovou osu na „předtím“ a „potom“. Na poli stavitelství tento zažitý pohled zpochybňuje historička architektury, editorka a kritička Karolina Jirkalová v knize Česká architektura v mezičase. Od perestrojky k novým pořádkům. Transformační období rámuje poměrně široce lety 1986 až 1994 a ukazuje, že změna architektonického paradigmatu se rýsovala už dlouho před sametovou revolucí a že i po roce 1989 fungovaly v dané oblasti mnohé už vytvořené mocenské struktury.
Autorka publikací završuje svůj doktorandský výzkum na katedře teorie a dějin umění pražské Umprum. Nedávným dějinám architektury se věnuje …
