Přeložil Max Ščur
Pavel Mervart 2023, 144 s.
„Velká epopej, která se vešla do útlé knížky,“ říká o svém románu Pro co si jdeš, vlku? (ukázka vyšla v A2 č. 13/2021) jeho autorka a recenzentovi nezbývá než souhlasit. Ryna, která léta pracovala v cizině jako pečovatelka, se vrací do rodného Běloruska na pohřeb své babičky Darošky – porodní báby, kořenářky a vědmy, nejstarší nositelky rodové paměti. Cestou do zapadlé vesnice, během příprav na pohřeb a v několika následujících dnech rekonstruuje babiččiny vzpomínky. Před zraky čtenářů se tak postupně odvíjejí hrůzy občanské války, příchod Sovětů a pozdější nucená kolektivizace. Bába Daroška vzpomíná na holokaust i na pravou tvář sovětských partyzánů. Zvláštní úlohu má v knize krajina. Nekonečné lesy a bažiny jsou nejen kulisou dějinných i osobních dramat, ale také zdrojem obživy místních obyvatel, místem magických sil a další z obětí krutého 20. století. Budovatelé komunismu neprostupné bažiny vysušili a zdejší řeku svedli do podzemního kanálu, avšak mnozí venkované už tehdy tušili, že to k ničemu dobrému nepovede. Úroda na vyschlém rašeliništi nestojí za moc, příroda slábne, ubývá i léčivých bylin. Hlavní hrdinka, která v sobě objeví zděděné magické vlohy, tak nejenže napravuje staré hříchy a uvádí do rovnováhy lidské osudy, ale musí také obnovit jeden z posvátných pramenů. Román, propojující dramatické osudy běloruského venkova s aktuálními ekologickými otázkami, se v Bělorusku stal literární událostí. Škoda, že jeho českému vydání se dosud mnoho pozornosti nedostalo.