Milostný román v dopisech, ekologická detektivka, meziplanetární klimatická fikce z 22. století – všechny tyto polohy se spojují v zatím poslední knize finské spisovatelky Emmi Itäranty. Český překlad se navíc musel vypořádat s tím, že jedna ze dvou hlavních postav je nebinární.
Dopisy měsíčního dne (Kuunpäivän kirjeet, 2020) Emmi Itäranty představují pozoruhodnou kombinaci tradiční mytologie a futuristického líčení budoucnosti. Navazují tím na oblíbenou Strážkyni pramene (2012, česky 2014), označovanou za dystopii či klimatickou fikci, v níž se spojovaly čajové obřady a lucerny naplněné světluškami s elektronickými komunikátory či vrtulovými vozy. Nový román finské spisovatelky má potenciál dosáhnout podobného čtenářského úspěchu. Společný je oběma knihám i ekologický akcent a postupné odhalování minulosti. Ve Strážkyni pramene to byl nález záznamů z Temného století, v Dopisech se pomocí průběžně vkládaných vysvětlujících dokumentů, jako jsou encyklopedická hesla, novinové články či politická prohlášení, dozvídáme o vývoji Země a Sluneční soustavy před rokem 2168, v němž se příběh odehrává.
Slunce a sníh
V Dopisech měsíčního dne sledujeme několik dramatických měsíců, během nichž hlavní hrdinka ztrácí a nachází mnohé z toho, …
