Gargantua a Pantagruel, zásadní dílo francouzského humanisty Françoise Rabelaise, začíná vycházet v novém českém překladu, v němž je děj přesazen do jižních Čech. Jak připomíná vysvětlující komentář v prvním svazku, za rabelaisovskou komikou stojí nejen karnevalové veselí, ale i groteskno válečných hrůz.
Po takřka sto letech od prvního českého překladu jednoho z nejslavnějších renesančních děl vyšla první kniha Rabelaisova opusu Gargantua a Pantagruel (1532–1564) v novém, komentovaném překladu. Příběhy dvou titulních obrů jsou klenotem francouzské kultury a staly se i oblíbeným a zásadním (byť nepřímým a problematickým) pramenem pro kulturní historiky středověku a renesance. Komentář k novému překladu nicméně na tento rozměr, který do díla projektovala zejména práce Michaila Bachtina z šedesátých let 20. století, rezignuje a dílo uvádí spíše do společensko-politického než kulturního kontextu – což není o nic méně zajímavé.
Od Loiry k Otavě
Fragmenty původně pětidílného celku byly do češtiny překládány od počátku minulého století, nicméně vcelku vyšly jako Život Gargantuův a Pantagruelův až v roce 1931. Za překladem stál kolektiv okolo Prokopa Haškovce s názvem Jihočeská Theléma. Byla to skupina mladých romanistů, kteří se dali dohromady právě za …
