Přeložil Jan Levora
Argo 2023, 240 s.
Občas se stane, že si umělec vydobude své jméno ani ne tak tím, co napsal, ale co v životě napáchal. S ostatními nebo sám se sebou. Přesně to je případ Jukia Mišimy, japonského literáta, který jako správný ultrapravičák až do své předčasné smrti věřil v Japonsko jako domov nadřazené asijské rasy, uctíval kult živého boha císaře Hirohita, a když už mu jaksi nebylo možno unést všechny slabosti světa, pokusil se o státní převrat. Ten nevyšel a Mišima spáchal seppuku, tj. otevřel si břicho, přeřezal střeva a poté si nechal jedním ze svých žáků utnout hlavu. Do té doby toho ovšem taky dost napsal. U nás před nedávnem vyšla jeho kultovní próza Život na prodej z roku 1968. V asi čtyřech desítkách krátkých a svižných kapitol líčí drama člověka, jenž už nedokáže žít ve vyprázdněném světě, a tak se rozhodne zemřít, respektive vydá se všanc lidem, kteří jeho život odkoupí. Hrdina projde mnoha dobrodružstvími, která se splétají v jedno velké spiknutí. Aby nezůstalo jen u vyprávění o nesnázích a hrdinských skutcích sebevraha, skáče Mišima od banalit k velikým tématům a svého hrdinu opravdu nechává procházet prázdnotou světa, v němž nic nedává žádný skutečný smysl. Nicméně: s odstupem více než padesáti let se příběh prodejce vlastního života jeví především jako hříčka okrášlená drobnými vinětami (sexuální scény, tajné společnosti, užívání LSD, záhadné postavy, mafie atd.) a stěží uvěřitelnými peripetiemi, jejichž vyvrcholení se dá docela dobře předvídat.