Zastupitelstvo Českých Budějovic 16. prosince schválilo návrh rozpočtu na rok 2025. Vedení města, ovládané jihočeským hejtmanem Martinem Kubou z ODS, z návrhu vyřadilo zcela nezbytnou rekonstrukci Domu umění na náměstí Přemysla Otakara II., v němž sídlí Galerie současného umění a architektury. Tímto rozhodnutím přijde vniveč dvacetimilionová dotace, kterou město na rekonstrukci dostalo od státu. Nejde však jen o špatné hospodaření radnice. Kuba veřejnosti lhal, když tvrdil, že chce instituci zachovat. Jeho cílem přitom od počátku byla když ne likvidace, tak minimálně marginalizace nejprestižnější umělecké instituce ve městě. Teď už otevřeně přiznává, že mu na galerii nezáleží.
Důsledkem politiky budějovické ODS je odchod úspěšného kurátora Michala Škody a devastace galerie včetně edukačního programu pro děti, nemluvě o mezinárodní ostudě. Dům umění byl totiž součástí kandidatury města na Evropské hlavní město kultury v roce 2028. To je cena za ambice politika, který chce investovat do věcí, jež budou „víc vidět“, aby mohl vést nikdy nekončící politickou kampaň a pózovat před fotografy při otevírání megalomanských projektů.
Otázka je, co bude s Domem umění dál. Kuba dříve „argumentoval“ historickým účelem budovy – ta přece ve středověku vznikla jako měšťanský dům! Ve středověku ovšem těžko mohla být postavena galerie. První takovou institucí u nás byla Národní galerie, založená na konci 18. století – což Kubovi během školní docházky zřejmě uniklo. Edukační oddělení galerie přitom sloužilo mimo jiné právě k tomu, aby následující generace podobnými kulturními znalostmi disponovaly a nevypouštěly z úst takové nesmysly jako jihočeský hejtman. Každopádně člověk nemusí být detektiv, aby pojal podezření, že likvidace Domu umění, obhajovaná tím, že objekt vznikl jako měšťanský dům, je jen prvním krokem k jeho privatizaci. Snad se tam nakonec místo současného umění nenastěhuje některý ze současných měšťanů.