Finský spisovatel Juhani Karila nechává hrdinku románu Jak ulovit malou štiku putovat laponskými lesy plnými nadpřirozených bytostí a podstupovat různé ztřeštěné situace. V závěru ale slibně rozvinuté vyprávění s prvky fantastiky sklouzává k sentimentálnímu kýči.
Jak ulovit malou štiku (Pienen hauen pyydystys, 2019) finského spisovatele Juhaniho Karily je oddechový román, který kombinuje detektivku, fantastiku i satiru. Hlavní hrdinka Elina musí každý rok ulovit štiku, která se v době slunovratu skrývá v bahnité tůni ve východním Laponsku, jinak ji stihne kletba. To, co se zpočátku může jevit jako fantasy založené na zápolení se zlými duchy a přízraky v zapadlé vesnici daleko od civilizace, je v jádru tragickým milostným příběhem dvou mladých lidí – zamlklé Eliny a zarputilého a výbušného Jousii, kteří jsou si souzeni, a přesto se ve svých životech míjejí.
Démonky a ubožníci
Laponsko je v románu vykresleno jako hrůzostrašný les, oblast, která si žije svým životem, vymykajícím se rozumovému chápání. Je jasně odděleno od zbytku světa – nikoli zrcadlem nebo skříní, ale obyčejným hraničním přechodem – a představuje místo, kde čas běží pomaleji než jinde a kde lidé žijí zcela přirozeně vedle obyvatel jiných …
