Jedna z prvních zmínek o japonské komiksové produkci v československém tisku pochází z poloviny osmdesátých let. Deník Svobodné slovo tehdy se směsicí fascinace a pohrdání označil mangu za „papírovou drogu“. Dnes tato metafora platí jen zčásti a zanedlouho možná nebude platit vůbec.
Japonsko je už dávno komiksovou velmocí: manga zde po desetiletí tvořila čtyřicet procent veškerých prodaných tiskovin, na čemž se podílela především komiksová periodika (manga zašši), tedy desítky měsíčníků (leckdy i několikasetstránkových), týdeníků i občasníků, v nichž vycházejí kreslené seriály zbožňované miliony Japonců a v posledních dvaceti letech i zahraničních čtenářů. Tyto tiskoviny od padesátých let 20. století představovaly základ, na kterém stál celý japonský komiksový průmysl. Vyvinuly se z předválečných časopisů pro mládež, které začaly vycházet na přelomu 19. a 20. století a jejichž obsah původně tvořily spíše naučné články a literatura než komiks. Po druhé světové válce však manga coby cenově snadno dostupná zábava nabývala na popularitě a periodika jí začala věnovat více prostoru.
Pro kluky i pro holky
Kromě toho vznikaly i nové, čistě komiksové časopisy, které však v mnoha ohledech navazovaly na své předchůdce. Zejména se to týkalo striktní dělby …
