Virginie Despentes je považována za jeden z nejvýraznějších hlasů současné francouzské literatury a radikálního feminismu. Z někdejší zatracované potížistky se stala oceňovanou autorkou, jíž kritika skládá poklony třeba za drsný i vtipný jazyk, v němž se slang a vulgarismy proměňují v čirou poezii.
V roce 1994 otřásly světem dvě zcela nesrovnatelné, a přesto v kolektivním povědomí dosud přetrvávající události – genocida ve Rwandě a smrt Kurta Cobaina. Oproti tomu vydání prvních románů dvou francouzských autorů, které si kritika zvykla nazývat enfants terribles a soustavně jednoho s druhým srovnávat, zůstalo toho roku vcelku nepovšimnuto. Teprve později se Virginie Despentes a Michel Houellebecq prošlapali až na literární výsluní. Kudy vedla cesta Virginie Despentes? Jak se ze zatracované a novináři zostouzené rebelky stala hvězda literatury, filmu i veřejného angažmá?
Násilí páchané ženami
Její první román, nazvaný Baise-moi (Ošukej mě, 1994), několik nakladatelů odmítlo vydat. Některým se zdál špatně napsaný, všem připadal nemorální. Virginie Despentes sama v rozhovorech říká, že v té době na téma, které v románu zachycuje, nebyla společnost připravená. Dvě mladé ženy podnikají zoufalý, divoký a násilný road trip Francií, konzumují při …
