Virginie Despentes je považována za jeden z nejvýraznějších hlasů současné francouzské literatury a radikálního feminismu. Z někdejší zatracované potížistky se stala oceňovanou autorkou, jíž kritika skládá poklony třeba za drsný i vtipný jazyk, v němž se slang a vulgarismy proměňují v čirou poezii.

Psaní o sobě provází tázání po spolehlivosti a poznatelnosti já, které má ambici nebo potřebu podávat svědectví o hrůzách a příkořích, jež nám bez našeho přičinění chystají dějiny a ti druzí. Dílo Édouarda Louise v sobě obsahuje všechna tato tázání, a to v implicitní i explicitní poloze.

Za jeden z klíčových rysů dekolonizační literatury bývá považována snaha zprostředkovat hlas podřízených a marginalizovaných. Maryse Condé, stejně jako někteří maghrebští autoři, však ukazují další možnost – zmocnit se kanonických děl západní literatury a subverzivně převrátit tradiční …

Přestože severní a jižní břeh Středozemního moře spolu už více než dva tisíce let vedou živý dialog, maghrebským frankofonním romanopiscům se často přisuzuje inspirace Kafkou, Joycem, Borgesem. A mnohdy se opomíjí, že četli také Proustovo Hledání ztraceného času. Jak to vypadá, když se ikonického …