V jádru básní argentinské básnířky Alejandry Pizarnik zeje nepřítomnost a nemožnost, v krátkých prózách o hraběnce Báthoryové zase chladně obsedantní destrukce mladých dívčích těl. Všechny texty ale mají společné bydliště „v sevřené pěsti mrtvého / v paměti blázna / ve smutku dítěte“.