Hřbitovy můžeme vnímat jako ostrůvky svobody v čím dál kontrolovanějších a usměrňovanějších městech. Díky své výlučnosti a specifičnosti poskytují útočiště jak lidem, kteří se jinde cítí zranitelní či neviditelní, případně nemají v městském ruchu dostatek klidu, tak i mimolidským aktérům.