Jedna ruka zůstává horká

na její tváři, druhá

po očku vypárává

z punčoch kůži do světla.

Vylehlá do tmy zazáří

a prudce se prohne světlem

jako kdysi, tak přirozeně

pružný, prostupný hlad.

Zemřely tři: bába, matka

i dcera. Dosud do půlnoci zeje

nahá jizva dřeva. V dálce v poli

tři srny rychle za sebou.