Ke křiku není nikdy daleko,
číhá v zákrutech mysli. Slyším výkřiky
(své vlastní) pod schody,
na konci uličky v supermarketu,
než je odplaví příval pocitu ztráty. Vše
propadne chaosu, nebo tomu, co je vždy přítomné:
mé vyhoštěné já, jež šlape na běžícím pásu zármutku
a čeká, až …