close search

Tři pochodně

Oheň z Olympie nesou Tibeťané, Číňané a Falun Gong

Olympijské hry a s nimi spojené události poskytují příležitost pro čínskou propagandu i protesty utlačovaných.

Několik dní před oficiálním ceremoniálem zažehnutí olympijské pochodně v areá­lu antického chrámového okrsku v Olympii se na stejném místě sešli aktivisté za práva Tibeťanů, aby si zapálili pochodeň vlastní. Tedy měli se sejít. Pokojnou skupinu, která chtěla v Héřině chrámu zažehnout vlastní vzdoropochodeň, řecké úřady na starověké ceremoniální místo nevpustily. „Je to důkaz obrovského vlivu čínského státu,“ okomentoval pro agenturu Reuters Tendon Dahortsang z Asociace tibetské mládeže v Evropě, která celosvětové putování tibetské olympijské pochodně pořádá. „Řecké úřady nám řekly, že tam nesmíme vstoupit kvůli našim objemným taškám. Úředníci čínské ambasády zatím stáli opodál a sledovali nás.“

Čestné místo před branami

Pět dívek představujících bohyně nakonec alternativní olympijskou pochodeň zapálilo před branami archeologického naleziště. „Policie tu byla přítomná ve velkém počtu a dokonce nás eskortovali zpět do našich hotelů, zatímco lidé z města Olympie nám tleskali a usmívali se na nás při naší cestě hlavní ulicí,“ popsal situaci Kelsang Gope, mluvčí Tibetského olympijského výboru.

O několik hodin později se první tibetské nositelce ohně podařilo proniknout do Héřina chrámu, který je kolébkou slavného sportovního klání, a přečíst zde prohlášení pořadatelů. Pochodeň za svobodu Tibetu se tak na cestu vydala 10. března, v den 58. výročí toho, co čínská oficiální místa nazývají „mírovým osvobozením“ Tibetu, a zatím stihla navštívit jen jedinou z evropských metropolí: Řím. Na své pouti, která skončí 8. 8. 2008, by měla procestovat asi padesátku měst na několika kontinentech. Běžci by ji měli 8. srpna, tedy v den, kdy v Pekingu začínají hry, donést na hranici Tibetu.

Do Prahy se oheň asi nedostane. „Teď v té věci nic neděláme, je nás málo a jsme zcela zahlceni prací v souvislosti s vlajkou pro Tibet a příbuznými akcemi,“ uvádí Miroslav Pošta z protibetského sdružení Lungta s tím, že až skončí březen, mohla by se situace změnit. Tato slova potvrzuje i jeho kolega Matěj Kastner z ostravského sdružení Most. „Přišel nám dopis od pořadatelů, zatím jsme ale neměli čas se tím zabývat, jen jsem jim poslal e-mail s žádostí o informace,“ říká. Během své 130denní pouti se pochodeň celkem třikrát – v Londýně, Paříži a San Francisku – setká s oficiální pochodní, která v Olympii vzplane 25. března.

Cesta harmonie

Oficiální štafeta má daleko ambicióznější plány. Po úvodní ceremonii se vydá na 137 000 kilometrů a 130 dní dlouhou „cestu harmonie“. Pochodeň se během ní vystřídá v rukou téměř 22 000 lidí a navštíví 135 měst po celém světě. Dá se předpokládat, že Čína v průběhu her, kterým bude přihlížet stovka vysokých politických představitelů z různých států světa, udělá vše pro to, aby byla akce úspěšně propagandisticky využita, a žádnou větší diskusi o Tibetu nepřipustí. Napovídá tomu i nedávné potlačení protestů tibetských mnichů v hlavním městě Lhase a několika buddhistických klášterech. A také vyjádření ministra zahraničí země Janga ťie-čch’, který čínskému online
deníku ChinaDaily řekl, že „jednotlivci a malé skupiny, kteří jsou zaujatí proti Číně a chtějí pekingské hry zpolitizovat, nikdy nedosáhnou svého“. Protičínské síly se podle něj stavějí mezi čínský lid a zbytek světa, který s nimi nechce mít nic do činění. Malý zájem médií o olympijský počin aktivistů za práva Tibetu mu zpočátku dával za pravdu. Pozornost světa však poté přitáhly demonstrace Tibeťanů v samotném Tibetu a Číně.

Štafeta lidských práv

Idea vzdoropochodně není nová. Již loni v srpnu vyrazila z řeckých Athén „Olympijská štafeta lidských práv“, pořádaná asi 300 organizacemi a jednotlivci sdruženými okolo Koalice za vyšetření pronásledování Falun Gongu. Na rozdíl od předchozích pochodní navštívila i Prahu, kde se symbolicky zastavila u pomníčku na Národní třídě (z rukou oběti čínského mučení slečny Sin-sia Ťiang ji tu převzal poslanec Marek Benda). Hlavním českým organizátorem této „konkurenční“ štafety, kterou tehdy podpořili i protibetští aktivisté, byl Jan Lokos. Ten říká, že by se rád zapojil i do dění okolo tibetské pochodně, zatím mu to ale nedovolil čas. „Měli jsme plné ruce práce s přípravou pražského vystoupení Shen Yun. To proběhlo před několika dny a časově nás natolik vyčerpalo, že jsme se zatím nemohli zapojit,“ vysvětluje.

Autorka je redaktorka Denik.cz.

Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky

odebírat newsletter A2 arrow straight blue icon
banner newsletter image

Příbuzné články

Měli bysme pracovat!

S Robertem Krumphanzlem a Adélou Lábusovou o Janu Tesařovi


Změnil se jen čas

S Janem Příbaněm o spolupráci s Janem Tesařem


Mnichovský problém

Kolem Tesařovy nejznámější knihy


Dialog do prázdna?

Politické myšlení v bojovném exilu