Několik dní před oficiálním ceremoniálem zažehnutí olympijské pochodně v areá­lu antického chrámového okrsku v Olympii se na stejném místě sešli aktivisté za práva Tibeťanů, aby si zapálili pochodeň vlastní. Tedy měli se sejít. Pokojnou skupinu, která chtěla v Héřině chrámu zažehnout vlastní vzdoropochodeň, řecké úřady na starověké ceremoniální místo nevpustily. „Je to důkaz obrovského vlivu čínského státu,“ okomentoval pro agenturu Reuters Tendon Dahortsang z Asociace tibetské mládeže v Evropě, která celosvětové putování tibetské olympijské pochodně pořádá. „Řecké úřady nám řekly, že tam nesmíme vstoupit kvůli našim objemným taškám. Úředníci čínské ambasády zatím stáli opodál a sledovali nás.“

Čestné místo před branami

Pět dívek představujících bohyně nakonec alternativní olympijskou pochodeň zapálilo před branami archeologického naleziště. „Policie tu byla přítomná ve velkém počtu a dokonce nás eskortovali zpět do našich hotelů, zatímco lidé z města Olympie nám tleskali a usmívali se na nás při naší cestě hlavní ulicí,“ popsal situaci Kelsang Gope, mluvčí Tibetského olympijského výboru.

O několik hodin později se první tibetské nositelce ohně podařilo proniknout do Héřina chrámu, který je kolébkou slavného sportovního klání, a přečíst zde prohlášení pořadatelů. Pochodeň za svobodu Tibetu se tak na cestu vydala 10. března, v den 58. výročí toho, co čínská oficiální místa nazývají „mírovým osvobozením“ Tibetu, a zatím stihla navštívit jen jedinou z evropských metropolí: Řím. Na své pouti, která skončí 8. 8. 2008, by měla procestovat asi padesátku měst na několika kontinentech. Běžci by ji měli 8. srpna, tedy v den, kdy v Pekingu začínají hry, donést na hranici Tibetu.

Do Prahy se oheň asi nedostane. „Teď v té věci nic neděláme, je nás málo a jsme zcela zahlceni prací v souvislosti s vlajkou pro Tibet a příbuznými akcemi,“ uvádí Miroslav Pošta z protibetského sdružení Lungta s tím, že až skončí březen, mohla by se situace změnit. Tato slova potvrzuje i jeho kolega Matěj Kastner z ostravského sdružení Most. „Přišel nám dopis od pořadatelů, zatím jsme ale neměli čas se tím zabývat, jen jsem jim poslal e-mail s žádostí o informace,“ říká. Během své 130denní pouti se pochodeň celkem třikrát – v Londýně, Paříži a San Francisku – setká s oficiální pochodní, která v Olympii vzplane 25. března.

Cesta harmonie

Oficiální štafeta má daleko ambicióznější plány. Po úvodní ceremonii se vydá na 137 000 kilometrů a 130 dní dlouhou „cestu harmonie“. Pochodeň se během ní vystřídá v rukou téměř 22 000 lidí a navštíví 135 měst po celém světě. Dá se předpokládat, že Čína v průběhu her, kterým bude přihlížet stovka vysokých politických představitelů z různých států světa, udělá vše pro to, aby byla akce úspěšně propagandisticky využita, a žádnou větší diskusi o Tibetu nepřipustí. Napovídá tomu i nedávné potlačení protestů tibetských mnichů v hlavním městě Lhase a několika buddhistických klášterech. A také vyjádření ministra zahraničí země Janga ťie-čch’, který čínskému online
deníku ChinaDaily řekl, že „jednotlivci a malé skupiny, kteří jsou zaujatí proti Číně a chtějí pekingské hry zpolitizovat, nikdy nedosáhnou svého“. Protičínské síly se podle něj stavějí mezi čínský lid a zbytek světa, který s nimi nechce mít nic do činění. Malý zájem médií o olympijský počin aktivistů za práva Tibetu mu zpočátku dával za pravdu. Pozornost světa však poté přitáhly demonstrace Tibeťanů v samotném Tibetu a Číně.

Štafeta lidských práv

Idea vzdoropochodně není nová. Již loni v srpnu vyrazila z řeckých Athén „Olympijská štafeta lidských práv“, pořádaná asi 300 organizacemi a jednotlivci sdruženými okolo Koalice za vyšetření pronásledování Falun Gongu. Na rozdíl od předchozích pochodní navštívila i Prahu, kde se symbolicky zastavila u pomníčku na Národní třídě (z rukou oběti čínského mučení slečny Sin-sia Ťiang ji tu převzal poslanec Marek Benda). Hlavním českým organizátorem této „konkurenční“ štafety, kterou tehdy podpořili i protibetští aktivisté, byl Jan Lokos. Ten říká, že by se rád zapojil i do dění okolo tibetské pochodně, zatím mu to ale nedovolil čas. „Měli jsme plné ruce práce s přípravou pražského vystoupení Shen Yun. To proběhlo před několika dny a časově nás natolik vyčerpalo, že jsme se zatím nemohli zapojit,“ vysvětluje.

Autorka je redaktorka Denik.cz.