H L A S

Dnes už spíš mlčením

mluví ke mně ten hlas –

a možná jinde a skrz jiná ústa

znějí ta slova…

Dítě jde se psem

podél zdi do kopce:

člověk a zvíře v podivné vzájemnosti,

člověk a zvíře v houstnoucí tmě.

Jinak je klid.

Jen stíny oblaků

se sunou po trávnících sousedního parku:

bělavé skvrny na vysokém nebi.

Dítě jde do kopce.

Jak čepel bořící se do neznámé hmoty

bez odpovědi.

Příbuzné články

aktuální číslo
#19/2025