Nábytek
Z hlubin vykládaných kusů, zpoza napodobených sloupořadí, z hloubi nepravých chodeb, vyvedených na rubu dveřních křídel, přicházejí na slavnost z nezemského kalendáře krokem neposedů a v nemoderních šatech elegáni z jakési snové doby, dívenky, jež si hledají zaopatření v téhle společnosti ze zrcadlových odrazů, a konečně staří rodiče, břichatí diplomaté a trudovité urozené vdovy.
Na stěně z hlazeného dřeva se rozsvěcují mnohoramenné svícny, bůhvíjak upevněné. Uprostřed sálu září na neexistujícím stropě lustr přetížený svícemi, jež jsou růžové, těžké a dlouhé jak šnečí růžky. Z netušených krbů šlehají plameny jak zářící červi.
Kdopak to tu rozestavěl ta křesla, hluboká jak skořápky lískových oříšků a seřazená do kruhu, ty stoly přetížené nehmotnými zákusky či mikroskopickými sázkami do hry, kdo tu spustil ty nádherné záclony, těžké jak pavučiny?
Úryvek z básně v próze v překladu Lumíra Čivrného vybral Elsa Aids
Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky
odebírat newsletter A2
Příbuzné články
Trať, po které už jsme jeli
Nad románem Giana Marca Griffiho Železnice Mexika
