Považujete průběh brněnské Queer Parade za úspěch?

Z mého pohledu je to velký úspěch. Lidí přišlo výrazně víc, než jsem čekal. A i když byla trasa průvodu kratší, program proběhl v plném rozsahu, i všechny doprovodné akce během celého týdne. Večerní Duhová party nakonec měla obrovskou návštěvnost a skvělou atmosféru. Stejně tak se podařilo podnítit veřejnou diskusi o některých citlivých tématech, ačkoliv ne úplně v takovém rozsahu, jak jsme doufali.

Chybila dle vás brněnská police?

Celkově, myslím, policie akci zvládla dobře, přestože v některých situacích byla trochu nerozhodná a málo důrazná.

Nedokážu posoudit, jestli se dalo zabránit vniknutí skupiny výtržníků na náměstí Svobody. Naštěstí se účastníci akce díky početní přesile dokázali ubránit až do nástupu policie, ale přišli jsme o jeden reproduktor a utržili nějaké rány a zásahy vajíčky. Bylo štěstí, že kromě vajec nepoužili násilníci zbraně, takže nedošlo k závažným zraněním. Podařilo se jim hlavně vyvolat chvilkový zmatek mezi účastníky i policisty, kteří byli pár minut dezorientovaní, než zakročili. To se samozřejmě může stát, když se „nepřítel“ objeví tam, kde ho nečekáte. Osobně jsem později viděl, jak jedna z účastnic průvodu schytala ránu do hlavy skleněnou lahví, která přiletěla přes policejní kordon. Jestli ale bylo v silách policie tomuto a dalším incidentům zabránit, to nevím.

Vidíte nějaké odlišnosti mezi podobou gay a queer pouličních akcí u nás a v západní Evropě?

V západní Evropě mají takové akce už mnohaletou tradici, obyvatelé si na ně zvykli a vítají je jako jedno z mnoha kulturních a zábavních zpestření veřejného života. Podporují je města, instituce, firmy. Věřím, že i u nás dospějeme k podobné situaci, i když zřejmě to ještě pár let potrvá. Jen ty extrémisty si musí policie lépe ohlídat. A je také na médiích, aby nehledala prvoplánově ve všem konflikt a senzaci. Mám pocit, že už dlouho před akcí se v souvislosti s Queer Parade nemluvilo téměř o ničem jiném, než kdo všechno se chystá protestovat, přestože podpora pro nás je a byla mnohem silnější než protesty. Ty ale dostávaly více prostoru a s ním i kuráž.

Zdálo se, že první Queer Parade v ČR je co do návštěvníků spíše vyjádřením solidarity heterosexuální většiny s homosexuály a jinými menšinami nežli pyšnou sebeprezentací gay komunity. Myslíte, že je to tak správné?

Netuším, kde jste k tomuto dojmu přišel. Vím ze svého okolí, že mnoho gayů se nechalo odradit kvůli obavám z napadení. Ale naopak jiní se tím nechali vyburcovat k účasti. Já osobně velmi vítám, že nejsme ve svém snažení osamocení a že nás přišlo podpořit tolik heterosexuálních přátel a příznivců. Ostatně i na filmový festival Mezipatra přichází publikum v poměru půl na půl hetero- a homosexuální.

Nevadí vám, že takřka ve všech médiích bez rozdílu se na fotkách z vaší akce ukazují především dva aktivní politici, kteří kráčeli v prvních řadách?

Myslíte patrně ministryni pro lidská práva Džamilu Stehlíkovou a náměstka primátora Martina Andera, oba ze Strany zelených. Nepochybuji o tom, že v případě ministryně je téměř její pracovní náplní podporovat práva menšin, takže pro mě její účast a záštita nad akcí není nijak překvapivá.

Zaznamenal jsem sice ojedinělé hlasy, že se Zelení snaží přiživit a získat u nás politické body. Takový dojem ale může mít jen nezasvěcený pozorovatel. V evropském měřítku mají zelené strany tradičně ve svých programech podporu zrovnoprávnění sexuálních menšin. Ve Vídni například pracovní skupina Grüne Andersrum – Zelená jinakost dokonce spolupořádá Duhový průvod. U nás pak Zelení už do posledních parlamentních voleb vstupovali s volebním programem otevřeně podporujícím stejnopohlavní partnerství a rodiny.

Nicméně na Queer Parade jsem osobně zval třeba i předsedu poslaneckého klubu ČSSD Michala Haška, který se kvůli pracovnímu vytížení omluvil. A podporu nám zpětně vyjádřila také Zuzka Bebarová-Rujbrová, odborná mluvčí KSČM pro resort vnitra a legislativy, která odsoudila aktivity ultrapravicových extrémistů.